/// Autorova poznámka: Tady jdeme znovu s dalším příběhem o femboyovi, který je dominován, plus pikantní zvrat někde uvnitř. Jak se říká, věci nejsou vždy takové, jak se na první pohled zdají. Pokud vám nevadí moje triky, pak si to užijte! Prosím, zanechte zpětnou vazbu, pokud nějakou máte, nebo se prostě bavte. Tak či onak, uvidíme se příště. <3 /// !!! Upozornění na obsah: Tento příběh obsahuje femboye, futanari, BDSM, ponížení, NonCon (technicky), zralý jazyk a intenzivní sexuální situace. Všechny postavy jsou starší 18 let. Užijte si to!!! ........................................................................................................................... "Tak jí dám jednu hvězdu..." Slova vyšla tlumeně, jak se odrážela po místnosti, slyšena pouze tím, kdo je pronesl, a to s mixem beznaděje a podráždění... Eliáš vzdychl poraženě, když jeho hrozba byla vyřčena do prázdna... Jeho ego, jeho hrdost, jeho sny, vše bylo zničeno, když čelil důsledkům svých vlastních činů. Neměl plán, jak svou situaci napravit, ale byl alespoň vděčný za malé vítězství. Jeho hotelový pokoj, nyní jeho vězení, byl alespoň slušně čistý a dobře udržovaný, i když si ho nemohl moc užít... Měl extra širokou sprchu, kterou ještě nepoužil, pohodlnou pohovku, které se nedotkl, velkou obrazovku televize, kterou nikdo nezapnul, a dokonce plně zásobený minibar, který by prodal svou duši, aby ho mohl otevřít... Nejdůležitější bylo, že alespoň povlečení bylo čerstvě vyprané, jeho polštář voněl trochu po citronu, malá útěcha, která jen málo zlepšila jeho náladu... Pravá strana Eliášova obličeje byla přitisknuta na suchý polštář s nespokojeným výrazem, polovina jeho tváře na pěnovém povrchu a druhá polovina na tenkém, hedvábném povlečení... Z jeho konkrétního úhlu pohledu toho moc neviděl... Mohl však vidět tmavý dubový noční stolek, tlumeně osvětlenou lampu, která stále vyzařovala nejjemnější náznak oranžového světla, stinnou chodbu vedoucí k jeho hotelovým dveřím a rozbitý starý budík, jehož ciferník ukazoval jasně žlutá čísla potvrzující čas... "11:07 dopoledne." Vzdychl... Nebylo mnoho zajímavých věcí, na které by se mohl dívat, jeho druhá strana nenabízela o moc lepší výhled... Klonovaný noční stolek, balkonové okno s výhledem na nedaleké parkoviště, krémově bílá tapeta a vínový koberec s nejhorším vzorem, jaký kdy člověk viděl... Eliáš vydal zasténání, když se pokusil upravit záda... Na tyto stejné objekty zíral posledních několik hodin, ráno a většinu noci ležel tváří dolů na opotřebované hotelové posteli... Pokusil se znovu pohnout, každý tah jeho unavených paží sotva dokázal pohnout provazy, které držely jeho zápěstí na místě. Pokusil se kopnout ještě jednou pro jistotu, jeho drobné nohy nabízely ještě méně svobody, protože všechny čtyři jeho končetiny byly pevně připoutány k dřevěným sloupkům postele. Byl připoután ke své vlastní posteli, nemohl se pohnout, nemohl odejít, ani se nemohl otočit, když tahal a kroutil provazy. Eliáš věděl, že to bylo zbytečné, už promarnil noc zkoušením všeho, aby se osvobodil, jen aby usnul a probudil se ve stejné pozici. Vydal další poražený vzdech, přemýšlel, jak se sem dostal... Chvilková ztráta soudnosti, série špatných rozhodnutí a jen náznak zoufalství... Nemluvě o nejhorší eskortní službě, kterou si mohl za peníze koupit... Stinné obchodní praktiky nebo ne, Eliáš věděl, že to byla jeho vlastní chyba, že je takhle, celá řada mizerných událostí začala, když se jednoho rána podíval do zrcadla, ta vzpomínka byla stále živá v jeho znuděné mysli... Eliáš si vzpomněl, jak před nějakou dobou vystoupil ze sprchy a zahlédl se v zrcadle, když se chystal na hodinu. Vzpomněl si, jak si rukou přejel po vlasech, obratné prsty procházely jasně blond prameny, které spočívaly elegantně na jeho ramenou. Vzpomněl si, jak jeho první myšlenka byla, jak hladké to bylo na dotek, jak krásně a elegantně se díky tomu cítil. Bylo to poprvé, co se cítil jako sám sebou, obdivoval svou vlastní krásu a to, co si myslel, že ho dělá výjimečným... Konečně si to mohl přiznat... Že byl hezký, ten androgynní šprt v jeho odrazech byl nyní nahrazen obrazem atraktivní, ženské tváře... Vložil do toho roky tvrdé práce... Dietování, tutoriály na líčení, otravní kadeřníci a alarmující množství dřepů... To vše mu zanechalo tělo, které vždy chtěl, dlouhé vlasy, které doplňovaly jeho tvář, a pleť, která mu dokonce občas vynesla kompliment na vysoké škole... Samotné vlasy mu trvalo čtyři měsíce, než je stylově zvládl, přirozeně volné a vlnité, spletené do dvou velkých kroucených copů, které se spojily do volného, zlatého culíku... Dokonce miloval několik volných pramenů, které mu klouzaly po tváři... Vypadalo to na něm tak přirozeně, zvláště kdykoli se rozhodl se vyparádit, ale jeho skutečná pýcha se zrodila v posilovně... Eliáš si vzpomněl, jak se díval na své dvaadvacetileté tělo, lesklé, jak sprchová voda kapala z jeho opálené kůže, kapičky stékaly po jeho štíhlém krku do pevného, ale dobře tvarovaného hrudníku. Viděl své menší, měkké prsní svaly a definované břišní svaly, které se obě zakřivovaly do měkkého tvaru přesýpacích hodin, rozšiřovaly se do jeho těžkých boků a dolů do jeho vypracovaných stehen. Strávil stovky hodin snahou vypadat tak, jak vypadal, vše se konečně vyplatilo, když na něj zpět zíralo sexy, jemně vyladěné tělo... Jeho přátelé ho popisovali jako jemného, ale silného, elegantního a mocného zároveň, jako olympijskou gymnastku, která se náhodou narodila jako pozdně rozkvétající femboy... Styl, který si možná nevybral při narození, ale který rozhodně zdokonalil. Eliáš si vzpomněl, jak se díval zpět do
svýma vlastníma očima to osudové ráno, usmívající se pro sebe, když si konečně dovolil zažít svůj první pocit sebelásky… Dlouho před tou proměnou byl jen hubený, malý kluk z kapely s jemným obličejem a úzkou čelistí. Měl vyšší lícní kosti než jeho mužští vrstevníci, plnější rty a oči jako laně, námořnicky modré. Vždy vypadal trochu dívčí v dospívání, a jeho slabé tělo mu nenabízelo žádné místo ve světě romantiky. Dívky ho viděly jako příliš malého, kluci ho přehlíželi, ani jedno pohlaví mu nikdy nevěnovalo druhý pohled, dokud se nerozhodl udělat změnu. Teď, když byl konečně tím, kým chtěl být, byl si jistý, že může prolomit tu izolaci a hledat partnera, stále si nebyl jistý, jakého milence by vlastně chtěl… Velkého, sexy přítele, který by ho chránil? Horkou, dominantní přítelkyni, která by ho opečovávala? Obě možnosti byly dobré, ale tehdy neměl tušení, kde vůbec začít… Eliáš si pamatoval jediné slovo, které mu přišlo na mysl, když opouštěl ten zrcadlo… „Zkušenost”. Neměl tušení, jak mluvit s ostatními o vztahových věcech, natož o jemnějších bodech svých sexuálních zájmů. Alespoň věděl, že je bisexuál, všestranný s náklonností k submisivitě, což nebylo něco, o čem by jeho vrstevníci otevřeně mluvili. Měl tolik otázek… Jak někoho přimět, aby ho vedl, když sotva ví, jak s nimi mluvit? Věděl by vůbec, co dělá, kdyby je našel? Jak by mohl získat zkušenosti v sexu, aniž by se obával, že někoho zklame? Eliáš si pamatoval, že se nejprve ptal svých přátel, jejichž rada byla v podstatě ta, aby si najal eskort. Někdo, kdo je profesionálně vyškolený, aby ho nesoudil, kdo mu umožní vyjádřit se v bezpečném a kontrolovaném prostředí, a kdo má zkušenosti, aby mu ukázal, co funguje a co ne… Eliáš si dokonce pamatoval, že mu dali pár doporučení, konkrétní webovou stránku, která by mu poslala místní ženu, aby se s ním setkala na místě podle jejich výběru, kde by mu ukázala, jak potěšit ostatní, pokud by jí předem zaplatil zálohu… Ta část byla pravděpodobně první červenou vlajkou, ale tehdy opravdu chtěl věřit svým přátelům… Rozhodl se to zkusit, a než se nadál, všechno bylo zařízeno… Eliáš strávil týdny přemýšlením o tom, trpělivě čekal na dohodnutou noc, kdy se setká s krásnou ženou v nedalekém hotelu. Trvala na tom, aby použili Woodberry Luxury Suites, místo, které se pyšnilo působivými 4,9 hvězdičkami online, mnohem lepší než místa, na která byl zvyklý… Bylo to také opravdu drahé, ale pokud měl něco takového udělat, chtěl to udělat na nejlepším možném místě a vypadat co nejlépe. Rozhodl se udělat vše pro to, aby se jí líbil… Silná černá oční linka, řasenka, hluboká rudá rtěnka, korektor, oční stíny… Eliáš si dokonce dal práci s melíry ve snaze být sexy, každá část jeho těla byla plná nervózní energie v noci setkání. Přišel brzy, vešel do desetipatrové budovy v srdci svého domovského města, kde na něj za předním pultem čekala docela pohledná dáma. Přihlásil se s bušícím srdcem, plný naděje a vzrušení z toho, co by mohlo být nejlepším večerem jeho života. Pamatoval si, jak čekal na tajemnou ženu, jeho srdce přeskočilo, když viděl nejpřitažlivější zrzku, jakou kdy viděl, vejít předními dveřmi… Okamžitě ho poznala, oba se bez problémů spojili, když se představila a vysvětlila pravidla… Působila tak zdvořile a sebevědomě, když poprvé mluvili, její chování působilo spíše jako první rande než obchodní transakce. Eliáš musel působit nervózně, protože netrvalo dlouho, než převzala vedení, její zdvořilý postoj se změnil téměř na svůdný, jakmile ho přivítala. Instruovala ho, aby ji následoval, malá taška v jeho rukou, když ho vedla přímo do osmého patra, jeho naivní mysl netušila o nebezpečích, šel za ní jako ztracené štěně. Eliáš si pamatoval, že byla vyšší než on, myšlenka na to, že převezme vedení, ho už zahřála, když spolu vstoupili do pokoje. Ubytování ho zpočátku uklidnilo, žena si dokonce dala čas, aby se s ní cítil pohodlně, než něco zkusila… Mluvili, padla nějaká trapná otázka o detailech sexuální práce a vztahů, žena dokonce nabídla nějakou rozumnou radu, jak věci pokračovaly. Hodně se od ní naučil, noc rychle ubíhala, jak se k němu začala přibližovat… Pamatoval si, jak dobře voněla… Pamatoval si pocit její ruky na svém stehně, jak málo odporu mu zůstalo, bylo spáleno jeho libidem. Připadalo mu přirozené nechat ji dělat, co chtěla, i když vstala a instruovala ho, aby se svlékl… Poslechl, vstal s ní, když pomalu sundával svůj oděv… Eliáš si pamatoval výraz na její tváři, když si sundal kabát–náznak šoku, následovaný vzdychnutím vzrušení–jeho souprava byla pečlivě sestavena tak, aby byla co nejvíce lechtivá. Měl na sobě obojek z černé jednostranné pásky kolem krku, stejná páska tvořila dvě pastičky na jeho hrudi ve tvaru malých X, a delší černý kus byl připevněn kolem jeho plochých prsou v tenké linii, zakrývající jeho bradavky další vrstvou. Měl na sobě podvazkový pás připevněný k páru síťovaných punčoch, pár černých krajek, které zakrývaly ještě méně než černá páska, a nějaké staré platformové podpatky, které neměl dlouho na sobě…
neatly folded sheets.
To Ellis’s surprise, the person who entered was not a member of the cleaning staff but a young woman with a kind face and gentle eyes. She looked around the room, her gaze finally settling on Ellis, bound and helpless on the bed.
„Pane Bože,” she whispered, quickly moving to untie him. „Co se stalo? Kdo vám to udělal?”
Ellis, still in a state of shock and relief, could barely form a coherent response. „Byla to… byla to žena, kterou jsem potkal. Nechala mě tady.”
The woman worked swiftly, her fingers deftly untying the knots that had kept Ellis captive for so long. „Jmenuji se Petra,” she said softly. „Jsem tu, abych vám pomohla.”
As the last rope fell away, Ellis felt a wave of gratitude wash over him. „Děkuji, Petro. Myslel jsem, že tu zůstanu navždy.”
Petra offered him a reassuring smile. „Nebojte se, teď jste v bezpečí. Pojďme vás dostat z tohoto pokoje.”
Ellis nodded, still feeling the lingering effects of his ordeal. With Petra’s help, he slowly got to his feet, his body aching from the hours of restraint. Together, they made their way to the door, leaving behind the room that had become his prison.
As they stepped into the hallway, Ellis took a deep breath, feeling the weight of his experience begin to lift. He knew he would never forget what had happened, but with Petra by his side, he felt a renewed sense of hope.
„Kam teď půjdeme?” Ellis asked, looking to Petra for guidance.
„Nejdřív vás vezmu k lékaři, aby se ujistil, že jste v pořádku,” odpověděla Petra. „A pak se postaráme o všechno ostatní.”
Ellis nodded, grateful for her kindness and support. As they walked down the hallway, he couldn’t help but feel that, despite everything, he had been incredibly lucky to find someone like Petra.
—
Nebyla to pro ni dost, sukuba mu nařídila, aby před ní ztratil ještě více oblečení, aniž by mu poskytla jakékoli soukromí, jakmile pochopil její příkaz. Pamatoval si, jak si stahoval kalhotky přes boky, snažil se je přetáhnout přes stehna a osvobodil své již tvrdnoucí mužství, aby ho mohla posoudit. Na jeho nejintimnější část nereagovala, jeho podprůměrná velikost, která při vzrušení dosahovala jen asi čtyři a půl palce, na tom nic nezměnila. Její pohled byl neochvějný, jen jednou se podívala nahoru a dolů po jeho těle, než mu dala další pokyny… Už věděla, že má být ve vedení, jeho neimpozantní kousek na tom nic nezměnil, když mu nařídila, aby si lehl na postel. Vzala tašku, kterou si přinesl, prohledala její obsah a na tváři se jí objevil úsměv, jako by jí dal nejlepší dárek na světě. Vytáhla jen jeden předmět, svazek lan, rozřezaných na různé velikosti, čtyři z nich ji okamžitě zaujaly. Byly to jeho menší kusy, používané k svázání jeho rukou, když si hrál doma, nyní rozmotané a visící nad jeho hlavou, když pochopil její úmysly… Jediným příkazem ho přesvědčila, aby si lehl tváří dolů na postel, její ruce použily jeho vlastní lano k přivázání jeho zápěstí a kotníků k silným, dřevěným sloupkům… Jeho tělo bylo brzy roztažené na přikrývkách, celé jeho bytí bylo volné pro její použití podle její libosti a přání… S hořícím zvratem uvázala poslední uzel, Ellis si pamatoval, jak hrubé vlákno cítil, když ho poprvé svázala. Byla dokonce tak laskavá, že mu odhrnula dlouhé vlasy na stranu, aby mu bylo pohodlněji… Byla to poslední laskavost, kterou mu nabídla, když zmizela někam k přední části postele. Jeho očekávání bylo hmatatelné, jeho tělo bylo připravené a jeho srdce hlasitě bušilo, zatímco čekal, až začne… Ellis čekal… a čekal… a čekal… minuty ubíhaly, zatímco poslouchal její pohyby, zavíral oči a snažil se soustředit… Snažila se snad vybudovat napětí nebo něco takového? Jediné, co slyšel, bylo lehké šustění, občasný krok a zvuk jejího psaní na kus papíru… Začínal být nervózní… Na co přesně čekala? Ticho… pak kroky… a pak… Klik… Ellisovy oči se rozletěly, když uslyšel nezaměnitelný zvuk otevírání dveří, jen aby viděl, jak žena mizí za nimi, když je za sebou zavírala. Čekal, až uslyší znovu kliknutí, jistý, že se vrátí a splní jeho fantazii, jak se dohodli. Minuta uběhla, když se připravoval na znovuotevření dveří… Pak uběhlo deset minut… Začal panikařit… Uběhlo třicet minut, aniž by slyšel kroky na chodbě, když pomalu pochopil, co se mu stalo… Eskort ho opustila, nechala ho zranitelného a téměř úplně nahého, přivázaného k neuvěřitelně silné posteli a zcela neschopného se osvobodit. Nejprve se pokusil křičet o pomoc, plně ochotný být přistižen nahý, pokud by to znamenalo jeho brzké osvobození. Křičel z plných plic, husté hotelové stěny rychle ukázaly, že jeho prosby nikdo brzy neuslyší. Zmítal se, skákal a plakal… Nic mu nedalo ani nejmenší náznak záchrany… Bylo to jisté… Byl uvězněn… Ellis si pamatoval, jak ubíhaly hodiny, než se mu konečně podařilo usnout, trpěl nejhorší nocí svého života, protože pouta mu téměř znemožňovala najít pohodlí. Ellis si pamatoval, jak se probudil s nadějí, že to všechno byl jen sen… Pamatoval si ten odporný pocit, když otevřel oči a viděl, že jeho ruce jsou stále svázané… Pamatoval si, jak se znovu pokusil křičet o pomoc a nikdo nepřišel, aby ho osvobodil. Stále tam byl, celá noc uběhla a on nebyl ani blízko konce… To bylo alespoň před třemi hodinami… Znovu zkontroloval čas na hodinách… „11:31 dopoledne.” Ellis si povzdechl pošesté nebo posedmé toho rána, stále zmatený, proč ho opustila a co udělal, aby si to zasloužil, hlas v zadní části jeho hlavy začínal přemýšlet, jestli ho jeho „přátelé” od začátku nenastavili. Ellis si myslel, že tohle je pravděpodobně nejhorší scénář pro jeho první zkušenost, jeho jediným útěchou byla příjemná měkkost jeho vězeňské cely, kterou ostatní nazývali matrací… Musel být jen trpělivý… Věděl, že pomoc brzy přijde, i když trochu zmatená jeho současnou situací. Recepční mu řekla, že musí odhlásit do jedenácti, než přijde úklidový personál, a určitě by ho úklidová četa byla ochotná osvobodit… Určitě… Klep…! Klep…! Klep…! Jeho intuice byla téměř správná… Ellisovy oči se rozsvítily, když uslyšel tři jemné klepání na dveře, jeho pozornost se upřela na kukátko uprostřed dveří… Ellis cítil, jak čekají na odpověď… Jeho hlas jednal sám, výkřik o pomoc si našel cestu ven v měkkém, vyšším tónu, zoufalství a únava za každou slabikou… „Pomoc! Potřebuji pomoc! Prosím, rozvažte mě! Jsem hladový a uvězněný!” Ellis zvedl hlavu, když křičel, jeho blonďaté vlny padaly dolů po jeho krku, když se kroutil na místě, trochu překvapený, jak přesvědčivě dívčí jeho hlas právě zněl… Čekal na odpověď, zvláštní pauza následovala jeho výkřik, když přemýšlel, na co personál čeká… Uplynulo několik sekund, než se dveře konečně začaly pomalu otevírat, jemná a ženská ruka proklouzla skrz ně, když sevřela neatly folded sheets.
dveře s malou naléhavostí… Vstoupili pomalu, Eliáš sotva rozeznával jejich rysy, když se snažil je vidět v tlumeném osvětlení chodby… S jemným zatlačením se nakonec dostali do místnosti s malým vozíkem za sebou, jehož tácy byly naloženy čisticími prostředky a čerstvými ručníky, kola lehce skřípala, jak se k němu přibližovali… Eliáš znovu zakřičel v prosbě o pomoc, když se tvář ženy pomalu dostávala do zaostření… Eliášovo srdce na okamžik vynechalo, očekával starou služebnou nebo rozmrzelou semetriku, ale místo toho se setkal s ohromně atraktivní, mladou ženou. Možná to bylo způsobeno hladem, ale zdála se mu ještě krásnější než eskortka, její rysy se stávaly stále výraznějšími, jak se blížila k posteli. Eliáš viděl, že se na něj ani nedívala, její oči byly upřeny na malou kartu v její ruce, která měla na jednom konci háček, jako by měla být zavěšena na kliku dveří někde… Eliáš cítil, jak veškerá jeho motivace k útěku mizí pod tíhou její zastrašující krásy, jeho hrdlo se samo uzavíralo, než mohl vydat další výkřik o pomoc. Byl zaskočen, zůstal nesměle tichý, zatímco pokojská věnovala malou pozornost nahému chlapci připoutanému před ní. Eliáš musel polknout, nečekaná přitažlivost jeho zachránkyně přidávala ještě více ponížení k již traumatizujícímu zážitku… Nemohl si pomoct a studoval ji, překvapený, že někdo s jejími přednostmi uklízí jeho hotelový pokoj… Měla tmavší pleť a černé vlasy svázané do volného drdolu, jediný pramen jí padal kolem ostře zastřiženého obočí… Měla plné, burgundské rty, které dokonale ladily s jejím obličejem, téměř pacifický vzhled a pleť jako hladký med… Měla tak kontrastní krásu oproti Eliášově bledé pleti, snadno ho zastínila, když čekal, až si ho všimne. Její oblečení vypadalo jako standardní bordó uniforma pokojské, s velkým bílým límcem, středně dlouhými rukávy a bílou zástěrou přehozenou přes sukni do poloviny stehen… Eliáš cítil, jak mu srdce bije rychleji, když se k němu přibližovala… Zadržel dech, když čekal, intenzivně zíral na dechberoucí ženu, která bezmyšlenkovitě procházela jeho pokojem. Hodila kartu na zem, Eliáš neviděl, kam dopadla, když se žena přiblížila na stopu od postele… Vydechl ostře, když se její oříškové oči setkaly s jeho, prořízly ho skrz naskrz, když ztuhl hrůzou. Snažil se vzpomenout si na svůj úkol, dal jí zoufalý pohled, když začal tahat za provazy, doufaje, že vidí, že potřebuje osvobodit… Její oči se nepohnuly z jeho, její výraz zůstal neutrální, když na něj zvedla obočí… Nedívala se na jeho tělo, ani na provazy, ani nikam jinam… Jen na něj… Hluboce se mu dívala do očí, když se snažil pochopit, co její pohled znamená… Eliáš nevěděl, jestli rozumí, stále tahal za provazy, když házel tělem proti matraci…