Konečně mě gravitace stáhla zpět na zem a teď cítím všechny pocity, které jsem měl cítit včera večer. Stud za to, že jsem opravdu měl sex, zatímco někdo sledoval a masturboval, žárlivost, že by Marek mohl zkusit vzít mého muže, úzkost, protože si nemyslím, že mám dost hluboké kapsy na udržení tohoto životního stylu, a všechny ostatní negativní pocity. Probuzení ale bylo příjemné. Podle plánu jsem se probudil v šest, abych viděl krásnou tvář Dana spící před mou. Dal jsem mu rychlý polibek a znovu usnul, jen abych se probudil o dvě hodiny později a viděl ho tam stále. Opravdu je spáč. Markovy ruce na jeho hrudi mi připomněly vše, co se stalo včera večer. Probudil jsem se a šel se umýt do koupelny. Neuvědomil jsem si, jak dlouho jsem tam byl, ale když jsem vyšel, Dan a Marek byli vzhůru, seděli na posteli a byli úplně nazí. Marek leží na zádech a Dan sedí na kraji postele, jeho nahé tělo otočené ode mě. A tady jsme teď. Nejsem puritán, ale pokud by někdo srovnával nás tři, pak jsem puritán já. Můj župan je zavřený, nehodlám opakovat včerejší noc (doufám). Dnes budu silný. „Pokud mají hotely účet za vodu, platíš za všechno to,” říká Dan, otočíc hlavu ke mně. Jeho hlas a úsměv mě oslabují, takže mi chvíli trvá, než si uvědomím jeho komentář. Jen pokrčím rameny. „Dobré ráno,” odpovím, snažíc se najít dokonalé místo v místnosti, kam jít. Jsem si jistý, že vypadám jako blázen, který jen bloudí a rozhlíží se po místnosti, takže se rozhodnu odejít. Moje oči jsou laserově zaměřené na dveře, když se začnu pohybovat tím směrem. Projdu béžovým kobercem a dosáhnu svého cíle bez protestu, ale jakmile položím ruku na kliku… „Hej,” zavolá Danův hlas. Ještě jsem ho neviděl zepředu a nehodlám to udělat. Otočím hlavu na stranu jen proto, abych uznal, že jsem ho slyšel. „Jdu se převléknout,” říkám. Snažím se, aby můj vnitřní boj nebyl zjevný, ale jsem si docela jistý, že můj hlas zněl přiškrceně a vysokým tónem. „Pojď mi dát pusu na rozloučenou,” říká. Opravdu nechci, ale jako obvykle mé tělo jedná bez schválení od mé mysli. Moje ruka pustí kliku a otočím se. Můžu jen použít ruce, abych si přitáhl župan těsněji k tělu a utáhl pásek. Nehodlám mít takovou šatní nehodu v mém momentu slabosti. Moje oči se obrátí k Danovi a cestují dolů po jeho těle k jeho penisu, bez jakéhokoli předstírání. Je tvrdý a v jeho sedící pozici míří na stropní světlo nad mou hlavou. Tak moc mu chci pomoci, ale říkám si, že je to jen ranní erekce, přejde, jakmile se vyčurá. Dosáhnu ho a skloním se a dám mu jen letmý polibek na rty. Směje se. „Ranní dech,” říkám. Pak se znovu směje. V tomto bodě jsem přesvědčen, že se směje jen proto, aby mě oslabil. Na jeho tváři je očekávající úsměv. Moje oči se na okamžik obrátí k Markovi, abych viděl, jak se usmívá na scénu před sebou. Na jeho tváři je také očekávající pohled, ale jsem si jistý, že očekává něco jiného. Možná něco, na co by mohl později masturbovat, zatímco jeho přítelkyně spí. Skloním se, abych ho znovu políbil. Tentokrát mě chytí za hlavu oběma rukama, není úniku. Dovolím si na chvíli ztratit se v polibku, pak se odtáhnu. Nedovolí mi to, vstane se mnou a obejme mě kolem pasu. V momentu úplné síly odtáhnu hlavu znovu, vytvořím několik centimetrů vzdálenosti mezi našimi tvářemi. „Dobře,” říká, pustí mě, konečně pochopí mou situaci. Jeho prsty setrvávají na mém pase, než klesnou k jeho bokům. Znovu se posadí na postel, usmívajíc se na mě. Na chvíli jsem ztracen, ale v dalším okamžiku si uvědomím, proč se usmívá. Jsem tvrdý a moje zjevná erekce tvoří stan na županu. Tvar je komický, jak míří přímo na jeho tvář. Do prdele! Ne doslova. To se nestane. Už jsem si řekl, že se to nestane, takže bez ohledu na to, jak velká je touha jen trochu rozevřít župan a zamířit na jeho ústa, neudělám to. Místo toho si položím ruce na rozkrok a modlím se, aby na chodbě nikdo nebyl. Stejně jsem na chodbách neviděl mnoho lidí, ale situace jako tato obvykle náhodně přitahuje lidi. Otočím se a vydám se ke dveřím, ztuhnu, když znovu uslyším hlas. „Vrať se za čtyřicet pět minut a vezmu vás na snídani,” říká. „Dobře,” říkám, spěchám otevřít dveře a vypadnout odtud. To bylo těsné. Spěchám do svého pokoje a padám proti dveřím, jakmile jsem bezpečně uvnitř. Je to uspořádáno téměř stejně jako Danův pokoj, jediný hlavní rozdíl je množství šukání, které se odehrává v každém pokoji. Obvykle spíme v jeho pokoji, takže můj může být použit pro odpolední špás, a to je obvykle vše. Moje mysl šílí při myšlence, že s ním spím. V určitém okamžiku budeme muset buď přejít na další úroveň, nebo budu muset začít proces překonávání ho. Tak či onak, být v takovém limbu není nejpohodlnější pozice. Na druhou stranu, Štěpán.
Rozumím, že se právě rozešli a on potřebuje čas na uzdravení, ale… Jsem ochotný čekat, ale zároveň je ta potřebná část mě netrpělivá, uvidím časem. Moje erekce už teď není problém. Zkontroluji čas, uplynula asi minuta, zbývá čtyřicet čtyři minut. Čas ubíhá rychle a pomalu zároveň. Hluboké myšlenky na všechno možné mě natolik rozptýlily, že mě probudilo pípání mého telefonu, které signalizovalo čas jít. Uvědomuji si, že jsem se ani neoblékl, a když jdu ke skříni, nechávám župan spadnout na zem, konečně cítím vzduch na svém nahém těle. Obléknu si slipy a jdu na obvyklý vzhled, obvyklý nový vzhled, jediný vzhled, který vlastně mám, džíny a tričko. Vyberu černé džíny, překvapivá nová změna. On nebude vědět, co ho zasáhlo. Poznamenám si, že si pořídím nové oblečení, až budeme venku. Boty jsou ty, které mi dal a které jsem slíbil vrátit. Bílé tričko zdůrazňuje, jak bledá je moje kůže zůstáváním uvnitř, a tak ho vyměním za tmavší barvu, modrou, a vyjdu ven. Cestou si poznamenám, že si musím nechat ostříhat vlasy, můj sestřih je už příliš dlouhý. „Jsem hotov,” zakřičím, jakmile dorazím ke dveřím, aniž bych se obtěžoval zaklepat. Dveře se o vteřinu později otevřou a Marek odpoví ve svém spodním prádle, zjevná boule bojuje s jeho obličejem o mou pozornost. Bez slova ho odstrčím a vidím, že Dan se opět otočil zády ke mně. I jeho záda jsou zatraceně krásná. Má na sobě boxerky, což je extrémně vzácný pohled. Čtyřicet pět minut zjevně nebylo dost času. Před ním jsou na posteli připraveny dvě sady oblečení. Předpokládám, že ta větší sada patří Markovi, nebo je pro Marka. Neviděl jsem ho nic nést, když jsme ho viděli včera večer. „Ahoj,” zamumlá, když se přiblížím. „Ahoj,” odpovím. Můj mozek preferuje tento neformální tón, alespoň vím, že mi neroztrhne oblečení. „Čtyřicet pět minut je pryč,” říkám. Usměje se na mě a nic neříká, vezme si tričko a oblékne si ho. Poslední minuta byla tak překvapivě přímočará, že se bojím, že na mě hrají nějaký trik. „Čas se obléknout, Marku,” říká. Marek přistoupí k posteli a podívá se na oblečení, které je pro něj připraveno. Jeho postava je působivá. Jeho svaly se vyboulují na všech správných místech, dávají mu masité paže a nohy a masivní hruď. Nějak nevypadá tak fit jako před týdnem. Musel to být pekelný týden. Jeho boule je neúprosná a stále touží po pozornosti. Dan ji hravě chytí a pak pustí. Teď se chovají normálně a já už si přeji, aby se zase začali chovat divně, abychom už mohli odejít. Ale samozřejmě by to bylo příliš dobré, než aby to byla pravda, místo toho Marek chytí svou bouli a vypadá to, že ji osvobodí z těsných slipů. Po několika dlouhých milisekundách modlitby si uvědomuji, že jsem své modlitby plýtval. Stáhne pás dolů a nechá svůj penis dýchat. Je mokrý na špičce, jako by tu erekci udržoval nějakou dobu. „Říkal jsi, že když tu bude, budeme si hrát,” říká Marek, třese svým penisem nahoru a dolů a ukazuje na mě, „tak si pojďme hrát.” Moje srdce přeskočí při té myšlence a uvědomuji si, že jsem se stal příliš snadno potěšitelným. „Řekl jsem to jen proto, abys přestal otravovat. Pojď, mám hlad,” Dan falešně kňourá. Překvapivě mě ten pohled vzrušuje a kopu se za to, že jsem tak snadno vzrušitelný. „Taky mám hlad,” přidávám se. Doufám, že to bude stačit k tomu, aby se upustilo od sexu a přešlo k jídlu. Marek udělá pár kroků zpět a ukazuje a mává svým penisem na mě, „Mám tu něco, co můžeš dát do pusy.” Okamžitě se začervenám a odvrátím pozornost. Probudil jsem se bez jakýchkoli plánů, ale sakra, můj den nejde podle plánu. Jsem tak vzrušený, že se moje priorita pomalu posouvá z jídla na sex. Dan hlasitě vydechne. Tato ukázka musí něco dělat i s ním. Nakloní hlavu mým směrem a znovu vzdychne, jeho našpulené rty tvoří mírný otvor, do kterého odolávám vstoupit jazykem. „Pojďme to prostě udělat a mít to za sebou,” šeptá tak tiše, že skoro jen pohybuje rty. Taky vzdychnu, do jeho tváře. Vzdech, který říká ugh, dobře. O vteřinu později se jeho ruka přesune k mému rozkroku, třese mnou přes džíny. „Líbí se mi tyhle džíny,” říká, chytá zip dvěma prsty a pomalu ho stahuje dolů. Doufal jsem, že se mu budou líbit. Sundá si tričko, které si před chvílí oblékl. „Sexy,” šeptá mi do ucha, dotýká se mých ušních lalůčků svými rty. Jeho druhá ruka je na mém zádech a pohybuje se níže, aby hladila můj zadek přes džíny. Dan a Marek současně shodí spodní prádlo a znovu jsem jediný oblečený v místnosti plné nahých lidí. Stáhnu pás svých slipů dolů a nechám svůj penis vyjít ven přes otevřený zip. To je zatím vše, co udělám. Teď tu všichni stojíme s našimi penisy venku, čekáme, kdo udělá první krok. Dan chytí Markovo rameno, přitáhne ho a strčí ho na postel přímo před nás. „Protože to byl tvůj nápad,” říká a škádlí Markovy rty svým penisem. Markovy rty se otevřou, když se k nim jeho penis přiblíží, ale on jen škádlí, mává s ním kolem a nutí Marka prosit o to.
rty
—
rty
—
Jeho rty se místo toho dotknou mých, a vezmou mě jedním tahem. Málem zakopnu a spadnu při náhlém pocitu jeho úst na mých, ale Danova ruka kolem mě mě udrží stabilního. Nechá mě lapajícího po dechu a snažícího se popadnout dech, když přesune svou pozornost na Dana, vezme téměř celý ten velký penis jedním tahem. Teď je na někom jiném, aby lapal po dechu a sténal. Jeho ruka kolem mě se utáhne, ale povolí, když Marek znovu změní zaměření. Tentokrát nás přitáhne blíž k sobě a věnuje jen pár okamžiků každému penisu, střídá se mezi nimi. Ačkoliv to nerad přiznávám, musím uznat, že je v tom sakra dobrý, nevím, jestli to vydržím ještě dlouho. … To je naposledy. Asi o patnáct minut později jsme v kavárně. Místo má pohodovou atmosféru, dřevěné stoly a nevýrazné barvy, jen s logem obchodu na jedné ze stěn. Dan nás vede k nejvzdálenějšímu rohovému stolu vedle skleněného okna, soukromé, ale přesto tak veřejné. Následujeme ho a sedáme si naproti sobě, zatímco on jde pro nějaké jídlo. Mezi mnou a Markem je to poněkud trapné. Sdíleli jsme sex, ale od jeho návratu jsme si moc nepopovídali. Vidím na jeho pohledné tváři, že chce, abych udělal první krok, ale nemám žádné ledoborce. „Ahoj,” říká nesměle. Je to legrační, dva dospělí muži, kteří se potýkají se základní konverzací. Doufám, že můj úsměv nepřidá k trapnému okamžiku. „Ahoj,” odpovídám. Drsný, jak jeho nový vzhled je, je stále pohledný jako vždy. Vousy mu sluší, nedělají z něj obchodníka. Nakonec se smějeme trapnému okamžiku. „Takže jste teď oficiálně pár?” Nevím, jak to hrát, předstírat, že nevím, o kom mluví, nebo být upřímný. Pokud zvolím první možnost, jen to upřesní a budu muset na otázku odpovědět tak jako tak, takže myslím, že budu upřímný. Pokrčím rameny, „Nevím.” Usměje se na to prohlášení, zlobivý úsměv. Doufám, že se nevrátil do města jen proto, aby byl hrozbou pro můj vztah. „Doufám, že ano,” dokončím. Říct někomu je vždy dobrá věc, ale okamžitě lituji, že jsem to řekl někomu, kdo by mohl zkusit zaujmout mé místo. Vytáhnu telefon jen proto, abych našel něco jiného, na co se soustředit. Otevřu galerii a procházím mřížky obrázků, které ukazují můj starý život. Není tam mnoho fotek mě samotného, jen všech úžasných věcí, na které jsem narazil téměř denně. Jsem rád, že jsem tady, ale chlapče, chybí mi ten drsný a bouřlivý život farmáře. Jsem si docela jistý, že jsem přibral asi padesát liber, od té doby, co jsem se sem přestěhoval před několika týdny. Objevují se fotky mých starých přátel, zejména loňského čtvrtého července, kdy jsme měli grilování, které se proměnilo v plnohodnotnou párty, která trvala hluboko do noci. Procházím kolem té sady fotek a vidím nějaké fotky mých bývalých zvířat, dobytka, koně a mého oblíbeného mazlíčka, mého prasátka Stázičky. Opustit svůj starý život bylo těžké, ale jen kvůli opuštění těch zvířat. Plakal jsem jako dítě téměř celou noc poté, co jsem prodal poslední z nich, ale věděl jsem, že musím, jen abych začal své kroky ke štěstí. Moje bývalá manželka je ani nechtěla, nechtěla, abych měl důvod se vrátit. Procházím další noc venku s přáteli a vzpomínám si, že jsem ten večer opilý políbil kamaráda, Travise, na rty na sázku. Polibek trval mnohem déle, než měl, a smáli se nám za to, ale obvinili jsme to z alkoholu a nikdy jsme o tom znovu nemluvili. Je mnohem mladší než já, mladší bratr kamaráda, a nikdy jsem mu neradil, aby se vyhnul celému tomu životu ve lži, ale doufám, že to udělá. Objevuje se stále více fotek těchto „přátel”. Snažím se na ně nemyslet od té doby, co jsem je opustil, ale někdy mi prostě chybí občasná noc venku. Opít se, vyprávět vtipy a cpát si obličeje hovězím. Označím všechny fotky a stisknu smazat. Jste si jisti, že chcete smazat těchto 973 položek? Proč bych si nebyl jistý smazáním těchto 973 položek? Hloupý telefon. Chystám se stisknout „ano”, když se objeví cizí prst a stiskne „ne”. Je to Dan, s kávou a dvojitými hovězími burgery. „Burgery k snídani. Mňam,” říká Marek, třese rukama, než chytí burger a vezme si obrovské sousto. Na vteřinu si všimnu, že se za své jídlo nemodlil. Můj táta říkával, že Bohu nezáleží na hipících a homosexuálech ve městech. Myslím, že jim na něm nezáleží stejně. Druhý homosexuál si sedne vedle mě. Jsem z toho rozrušený a doufám, že radost není tak zřejmá. Jeho přítomnost je a vždy byla těžká, jako by byla cítit, když vstoupí do místnosti, aniž by řekl slovo. Takže když je jeho přítomnost přímo vedle mé, mohu skutečně zapomenout, jak dýchat. „Pusť se do toho,” říká, ukazuje na jídlo, všimne si, jak jsem na chvíli zónoval. Oba si vezmeme první sousto ve stejnou dobu. Chuť hovězího je tak dobrá, tančí mi na jazyku, cítím se jako doma. Ačkoliv jsem nikdy nejedl tolik hovězího ráno, nemohu slíbit, že to neudělám znovu. Moje tvář může mít teď výraz čisté extáze, ale nevadí mi to, jdu s proudem a užívám si okamžik. „To je podruhé dnes, co jsem viděl ten výraz na tvé tváři,” říká Dan.
říká, jeho hlas naplněný humorem. Znovu rozrušený si vzpomínám na sexuální setkání, které jsme měli v hotelovém pokoji. „To je jedno,” zamumlám. Slyším Markův smích také, ale nezvedám hlavu od jídla, o tom se tady nebudeme bavit. Nebeské jídlo nakonec skončí a my musíme řešit jen jednu věc. Naše oči se obrátí k Markovi, zatímco tiše srkáme kávu z polystyrenového kelímku. Ví, že je čas mluvit. „Marku, je čas vyklopit to,” říká Danny. Miluji, jak mluví. Markův doušek se prodlužuje, tak dlouho, že si začínám myslet, že mu někdo nalepil kelímek na rty, aniž by si toho všiml. Nakonec se od kelímku odtrhne a Smutný Mark se triumfálně vrací. Hlasitě vydechne, zjevně přemýšlí, co říct nebo kde začít. „Můj bývalý manžel zemřel minulý týden,” říká, oči plné slz. Skloní hlavu dolů, najednou je mi ho strašně líto. „To je mi moc líto,” říkám a pokládám svou ruku na jeho. Vezme mou ruku a pevně ji stiskne. Danny reaguje o něco pomaleji, ale také vezme Markovu druhou ruku. Zažila jsem to a naučila se pár triků, jak utěšit truchlící lidi, když mi zemřel táta. V určitém okamžiku to bylo téměř předvídatelné, zvláště protože mé srdce nebylo tak moc zlomené. Nezlobila jsem se na něj, ale nebyla jsem ani extrémně smutná, že je pryč. Po počátečním šoku ze ztráty zůstaly jen vzpomínky na něj, které nebyly příliš příjemné. Myslím, že protože Mark si vzal osobu, kterou truchlí, jeho vzpomínky jsou dost odlišné od mých. Otočím hlavu a podívám se na Dannyho, vypadá, že má v hlavě milion otázek, takže jen zavrtím hlavou. Zmatený výraz opustí jeho tvář a nahradí ho pozornější výraz. Danny posluchač. Rozhodnu se také poslouchat, čekám, až se Mark vzpamatuje a začne mluvit. „Rozvedli jsme se před dvěma lety a letos na začátku roku jsme se znovu spojili jako přátelé. Byl skvělý přítel.” Slza mu stéká po tváři, když to dokončí. Pustí Dannyho ruku a otře si tvář. Dannyho zvědavý výraz se po každé Markově větě krátce objeví, ale ovládá se. „Není lepší, že jste byli v dobrém vztahu, než zemřel?” ptám se. Mark přikývne, popotahuje. „Věděl, že ho budu vždycky milovat,” říká mezi dalšími popotahováními. „Jsem si jistý, že tě také miloval,” říkám a třu mu ruku. „Autonehoda,” říká po chvíli ticha. „Nemohl jsem se přinutit číst dál, takže to je vše, co zatím vím.” „Hrozné.” Jen přikyvujeme a posloucháme. Myslím, že by to měl přečíst všechno najednou a mít to za sebou, aniž by riskoval, že se znovu rozesmutní nad stejnou věcí. Nic neříkám. „Karel Novák,” říká po další chvíli ticha. Myslím, že to je jméno bývalého manžela. „Na Karla,” říkám a zvedám polystyrenový kelímek. „Na Karla,” říká Mark, následuje mě, „skvělý milenec a skvělý přítel.” „Karel Novák,” říká Danny a zvedá svůj kelímek. Napijeme se na počest člověka, kterého zná jen jeden z nás, a sedíme v tichu. Mark vezme svůj telefon a ztratí se v něm. O několik sekund později ho podá Dannymu. Na něm je fotka, na které je s starším mužem, široce se usmívají do kamery a grilují maso. Snažím se nenechat se rozptýlit grilem a pokouším se pozorovat něco jiného na fotce. Dům v pozadí vypadá jako předměstský a je natřený černobíle. Mám pocit deja vu. Všechno na této fotce mi připomíná Dannyho a jeho bývalého Stevena na fotkách, které mi ukazoval včera večer. Žárlivost se mísí do směsi pocitů. „Měl jsem jet do Portorika za rodinou, ale skončil jsem tady,” říká Mark. „Jsi dobrý v tom, že mě rozptýlíš,” dodává. Danny se usměje a otočí tvář pryč. Proč se červená? Otočím svou pozornost zpět k telefonu, ke Karlovi. Vypadá, že byl teplý a přátelský člověk, jeho úsměv to říká všechno. Vypadá trochu na baculaté straně, spíše na zavalité straně, ale jeho tělo dobře ladí s Markovým. Jejich svaly se doplňují, i když nevypadá, že by trávil tolik času v posilovně jako Mark. Celkově to byl atraktivní chlap. Myslím, že je teď na lepším místě? „Není lepší si prostě povídat?” ptám se obviňujícím tónem, střídavě se dívám na Dannyho a Marka. Rozšířím oči na Dannyho, čekám na odpověď od něj.