I’ve taken a brief break from writing Action, Reaction and Consequences to put this short story together that’s kicked around my mind for a while. It was fairly „there” in my mind drawing on many stories and films such as „A Christmas Carol” or „Scrooged” until I read Guilty Until Proven Innocent recently by other2other1. I’ve taken some inspiration from his story to enrichen the main character further than originally intended in this short tale. Unlike my other stories there is little in the way of sex, it doesn’t need the graphic descriptions I usually chose to embed within my works. If you are offended by fiction that portrays Religion as something it’s possible not please skip this story as I would not want to knowingly upset anyone. There are two references to religion if you do read on, I sincerely mean no offense it is, simply, a work of fiction. It’s also a struggle on how this should be categorised. I could have gone down the path of Loving Wives, Incest/Taboo, Sci-fi & Fantasy or Non Consent/Reluctance but opted for Non Human. If you don’t think that’s where it should be just imagine it’s under the genre where you think it belongs I hope you enjoy!
<<<>>>
Tibor Hanzl stál promočený na kůži, tělo se nebezpečně kývalo, když stál na parapetu nepoužívaného viaduktu. Hluboko dole v temnotě bylo sotva vidět pár bílých pěnových pramínků, jak se rychle pohybující řeka Vltava vinula směrem k Praze. Ve tmě padal sníh, padal už přes hodinu a tlumil zvuk řeky tekoucí dvě stě stop pod ním. Jediný zvuk byl levné whisky šplouchající, když Tibor bral velké doušky přímo z láhve.
Tibor se smál sám pro sebe. Ani neměl rád whisky, ale byla naskládaná u dveří supermarketu jako vánoční speciální nabídka, když Tibor vběhl dovnitř a ven a sebral ji, než si ho všiml bezpečnostní strážce. A nikdo si Tibora nevšiml, byl nižší než kus hovna na botách nakupujících, když celý den seděl na studené zemi u zdi supermarketu a opakoval „Veselé Vánoce“ znovu a znovu každému, kdo kolem něj prošel, v naději, že udělají křesťanskou věc a hodí mu nějaké drobné, aby si mohl koupit něco k jídlu a pití. Po osmi hodinách měl dvě cigaretové nedopalky, nějakou odhozenou žvýkačku, napůl prázdnou plechovku koly, která po něm byla hozena, a dvě libry osmdesát pencí. Protože byl Štědrý večer, obchody by byly zavřené na dva dny, takže příležitost žebrat by byla pryč.
Po zavření obchodu se Tibor šoural ulicemi k malému obchodu s potravinami, který byl otevřený až do pozdních hodin. Za dvě libry osmdesát, které se mu podařilo vyžebrat dříve, si koupil párek v rohlíku a láhev vody, než si sedl venku se svou malou žebráckou plechovkou. S nadějí téměř ztracenou na spásu se ani neobtěžoval podívat na lidi, kteří proudili dovnitř a ven z obchodu. Když dojedl párek v rohlíku, upustil obal na chodník a lehký vánek ho začal odvalovat pryč.
Středně starý pár se zastavil, když kolem něj procházel. Muž na Tibora zavrčel. „Hej, seber si ten odpad!”
„Nemyslím si, že bych měl. Vy všichni odhazujete věci tak snadno a necháváte je napospas, bez péče. Nevidím důvod, proč bych neměl dělat to samé jako vy ostatní.”
„Ty drzý hajzle!” Muž okamžitě zvedl nohu a dupnul Tiborovi na hruď, čímž mu vyrazil dech.
Tibor se smál sám pro sebe – ten idiot si neuvědomil, že mluvil o lidském druhu, který odhodil lidi jako on, aniž by se staral, jestli žijí nebo zemřou. Jak pokrytecké myslet si více o obalu od jídla než o lidském životě.
Když obchod zavřel, klopýtal tři míle k viaduktu v Konopišti ve svých děravých, opotřebovaných teniskách, džínách a mikině. Byl zde vychován a žil v této oblasti až do před osmi lety, takže oblast dobře znal. Pokud věděl, stále měl rodinu v okolí, i když, pokud šlo o ně, už neexistoval. Smál se a křičel na noční oblohu: „Za pár minut dostanete všichni svůj vánoční dárek přesně tak, jak jste chtěli… promiňte… cože?… já… já… co bych chtěl? Chci, aby celý váš zasraný svět shořel za to, co jste mi udělali!”
Vzav další velké doušky z téměř prázdné láhve whisky, slzy mu stékaly po tváři, když si představoval rozhovor se svou celou rodinou. Nejistý, jestli to bylo kvůli zimě nebo faktu, že prostě vzdal, láhev whisky se mu vyklouzla z ruky a slabý zvuk se odrazil zpět, když se rozbila o část viaduktu směrem dolů. Co mu na tom záleželo? Stál tam sám, v ošuntělé mikině, opotřebovaných džínách a teniskách s dírami v podrážkách. Šedý neudržovaný vous odpovídal mastným, dlouho nestříhaným vlasům, částečně skrývajícím špinavou tvář, která už dávno ztratila vzhled zoufalství. Když se podíval na své ruce, všiml si, že jsou modré od zimy, zatímco zbytek jeho těla se nekontrolovatelně třásl. Možná mu smrt přinese nějakou formu tepla. Doufal v to.
Zavřel oči, natáhl ruce horizontálně jako olympijský skokan a začal padat dopředu v posledním aktu, který by znamenal jeho nevyhnutelný konec. O pár sekund později začal cítit teplo, které se šířilo do jeho těla, byl mrtvý, jeho mysl se vyprázdnila během pádu? Na jeho hořkém konci jeho mozek zhasl, aby ho ušetřil milisekund bolesti, kterou cítil, když narazil do…
ledovatá studená voda? Pomalu otevřel oči a modlil se, že pokud existuje nebe a peklo, šel nahoru a ne dolů. Bohu nevěřil, pokud vůbec nějaký byl, že by si s jeho duší neudělal poslední žert. K jeho úžasu byl stále na parapetu nad řekou, ale něco bylo špatně. Jeho tělo bylo dost daleko v pádu, že by ho gravitace měla vzít, ale z nějakého bizarního důvodu byl zaseknutý v tomto úhlu. Když se podíval dolů, doslova jen špičky jeho prstů se stále dotýkaly vrcholu parapetu. Ale pokud to bylo divné, něco jiného bylo ještě divnější. Sníh doslova přestal. Ne jako že by padal, ale zůstal ve vzduchu, jako by tisíce sněhových vloček byly zmrazené v čase. Zasmál se při myšlence na zmrazené… sníh byly malé kapky zmrazené vody… ale normálně nezůstávaly nehybně viset. Teplo, které cítil, rychle prosáklo jeho tělem a zvláštně tam, kde byl opilý, jeho mysl byla najednou jasná a plná jasnosti. Bylo tu něco jiného, co si začínal uvědomovat, pocit, že už není sám. Když se podíval na oblast svého těla, která byla počátečním zdrojem tepla vyzařujícího z jeho levé strany, byla tam ruka, která se ho dotýkala. Jemná, krásná ruka. Jeho oči sledovaly ruku, která byla připojena k paži, která byla připojena k tělu. Velmi nahé ženské tělo. Zasmál se pro sebe a pak promluvil k imaginární bytosti vedle sebe. „Kdybych věděl, že smrt bude mít ženu tak krásnou jako ty, dotkla by se mě, udělal bych to dřív!“ Žena se na něj usmála. Předpokládal, že tato iluze byla vytvořena jeho umírajícím vědomím, protože byla ve všech ohledech tím, co by považoval za ženu svých snů. Vypadala, že je jí kolem dvaceti let, někde kolem pěti stop a kousek, stála s dlouhými vlnitými černými vlasy, které jí spadaly pod krk, s téměř skřítkovským obličejem. Napjaté tenké rty barvy krve se na něj usmívaly, když se na něj dívaly velké mandlové oči. Její tělesné tvary byly dokonalé; ne tenká, ale ani tlustá s smyslnými křivkami, které může zobrazovat jen ženské tělo. Jediná věc, která se zdála špatná, byla slabá modravá aura kolem ní. Samozřejmě, kromě toho, že byla krásná a nahá, byla zavěšená v úhlu vzdorujícím gravitaci vedle něj. „Kdo jsi?“ „Ach ano, zapomněla jsem, že používáte… jména… jména pro každou bytost? Pokud je to tak, pojmenuj mě.“ „Jsi anděl?“ „Anděl?…..ano, pokud chceš…..to je mé jméno, Anděl.“ Pokračoval v jejím hodnocení a viděl, že její kůže byla bezchybná – krémově bílá kůže s pěknými pevnými prsy zakončenými bradavkami jako kamínky, které se zdály být hrdé na to, že vyčnívají do studeného vzduchu. Mezi nohama byla oholená a dlouhé tvarované nohy jí sahaly až k chodidlům. „Anděli, proč jsi tady, jak jsi to udělala?“ Aby ilustroval svůj bod, nabral několik zavěšených sněhových vloček ze vzduchu a podržel je v ruce, aby je viděla, jak se roztávají od jeho tělesného tepla. „Každý rok je jeden z naší rasy vybrán, aby cestoval sem k vašemu domovu a splatil vám náš dluh. V tento den před staletími zuřila po celé galaxii velká válka. Náš vůdce utekl se svou životní duší, ale byli pronásledováni a nakonec havarovali na vaší planetě. Když on a jeho životní duše vyprchávali, dokázali přesunout své spojení do kolemjdoucí ženy. V tento den se spojení narodilo, ale forma byla z vašeho světa, i když měl schopnosti z našeho světa. Vychovali ho jako svého vlastního, dokud se někteří z vašich spolubytostí nezačali bát síly, kterou zjistili, že může ovládat. Tak ho vzali a přibili na kříž, než jeho tělo vložili do jeskyně. On ar..” Terryho mysl se točila, když ji přerušil. „Přestaň, Anděli! Prosím, přestaň! To nemůže být skutečné… ne, mluvíš o Ježíšovi…“ Tentokrát Anděl přerušil Terryho. „Ano, Terry, on byl….myslím, že vaše slovo je potomek? Byl potomkem našeho vůdce a… ano, manželky… zde nazýváte životní duši manželkou. Potřebovali způsob, jak zajistit, aby jejich potomek přežil, takže udělali to, co považovali za správné, když vložili svého potomka do ženy jednoho z vašich lidí. Ale pokud to, co říkáš, je pravda, zabili jsme ho, proč se vracíte… abyste nám splatili… za to, že jsme ho zabili?“ Usmála se na něj jako rodič na dítě, které se učí nové slovo. „Ne, Terry, ten čin způsobil, že potomek transcendoval, a tím bylo naše místo ve vesmíru zajištěno na věčnost.“ „Terry, prosím, neboj se, brzy ti to všechno dá smysl, prosím, věř mi.“ „Tak proč jsi sem přišla, přišla k muži, který se chystá setkat se svým stvořitelem, pokud to není trik mé vlastní mysli a já už nejsem mrtvý.“ „Ne, Terry, jsi docela živý. Lidstvo nám umožnilo přežít, náš dluh je vracet se každý rok v tento den a vybrat duši, která se chystá zemřít, a zachránit ji, stejně jako vaše rasa zachránila potomka před staletími. Vybrala jsem si zachránit tebe, Terry Hande.“ „Anděli, nechci být zachráněn. Nemám v životě nic. Nechat mě žít je mnohem horší než nechat mě zemřít. Jdi a zachraň někoho, kdo chce být zachráněn, Anděli, vybrala jsi špatnou osobu.“ Anděl přemýšlela; ve všech minulých vzpomínkách sdílených její rasou nikdo nikdy nepožádal, aby nebyl zachráněn. Nebyla si jistá, co by měla dělat dál. Viděla řešení. „Terry, mohu se podívat do tvé duše? Chci vidět, proč bych neměla…“
Uložím tě. Pokud nemůžu, nechám tě spadnout, ale pokud najdu alternativní řešení, mohu naplnit věčný závazek, který naše rasa učinila.” „Nejsem si jistý, jak můžeš nahlédnout do mé duše, ale prosím.” S tím se před nimi otevřela vize, připomínalo to holografickou projekci, ale bez projektorů. Najednou se objevila barva, vypadalo to jako nějaký lékařský dokument s vnitřní kamerou pohybující se uvnitř těla. Ale bylo tam něco jiného. „Terryho oči se rozšířily, když se zhluboka nadechl a zadržel dech. Vize se zastavila a trochu se vrátila zpět. „Co jsi udělala? Co cítím…cítím to jako…..” Anděl přerušil Terryho znovu. „Je to okamžik, kdy jsi se stal vědomou bytostí, Terry, hluboko uvnitř tvé matky v okamžiku, kdy jsi si uvědomil svou existenci. Cítím tvé, jak jim říkáte…emoce, než je tvůj mozek začne zpracovávat. Slibuji, že ty, které mohou být příliš bolestivé, budou potlačeny, ale nemohu je od tebe úplně skrýt. Pokud řekneš rychleji, mohu zrychlit tento pohled do tvé duše. Mohu je také přehrát, pokud si to přeješ, ale nemohu přeskočit věci.” „To byl úžasný zážitek, Anděli. Prosím, prosím, mohu to zažít znovu?” Udělal to a slzy mu tekly z očí, když cítil plné emoce uvědomění si své vlastní existence. Jako zrychlený film to probíhalo jeho životem. Anděl, schopný detekovat jeho emoce, měnil rychlost přehrávání jeho života a byly tam několikrát, kdy ji požádal, aby zastavila a přehrála scény – někdy vícekrát. Dostali se do jeho rané dospělosti, prošli školou, narozením sourozenců, smrtí prarodiče a pak to zpomalilo, když Terry poprvé políbil dívku. Obraz mluvil o nevinnosti, ale emoce byly poprvé v přímém rozporu s těmi v přehrávaném segmentu jeho života. „Terry, proč máš konfliktní emoce mezi tehdy a teď. Tehdy jsou tak podobné uvědomění si své existence, ale co cítíš teď, je hluboký smutek, který jsem ještě neviděla.” Terryho hlas byl sotva chrapot, když mu slzy tekly z očí. „To je moje bývalá manželka, první polibek, když jsem věděl, že ji budu milovat na věčnost. Ale ona je důvod, proč jsem teď tady, protože..” „Zastav, Terry, všechno se brzy odehraje.” A tak to pokračovalo. Sledoval, jak se narodila jeho dcera Annabel, pak jeho syn Gavin, ale Anděl si všimla, že stejné alternativní emoce v něm zápasily. Sledovala, jak jeho vlastní život pokračoval, založení vlastního podniku s jeho dlouholetým školním přítelem Markem Novákem, dlouhé hodiny, rozšiřování podniku, cestování, další dlouhé hodiny, podnik vzkvétající do malé říše, ale stále on, a jen on, udržoval ty dlouhé hodiny práce. Když to Terry sledoval, nyní chápal, co se pokazilo. Příliš dlouho zanedbával svou rodinu, až se to stalo normou a v tomto zrychleném světě, který se před ním odvíjel, pochopil, jak se to stalo. Když byl poprvé ženatý, viděl mladý pár zamilovaný, neuvěřitelný sex, plný vášně a lásky, ale časem to vybledlo, až to vypadalo, jako by to vadlo jako květiny ve váze. Jeho dcera dosáhla osmnácti let a jeho synovi bylo patnáct, ale do té doby byl jen stínem, který se občas promítal do jejich životů. Všiml si, že nebyl přítomen na sportovních dnech, slavnostních ceremoniích, školních představeních a málo narozenin, které skutečně zažil na vlastní oči. Začal plakat, nejen slzy, ale skutečný pláč, který otřásal jeho celým tělem, když si uvědomil, co mu proklouzlo mezi prsty bez povšimnutí. Ale náhle přestal, když se další scéna objevila v trojrozměrné vizi. Byla to jeho bývalá manželka a on v posteli. „Chyběl jsi mi, velký kluku, zatímco jsi byl pryč poslední měsíc.” „Chyběl jsi mi taky, kdyby se Marek nebál létání, mohli bychom tyto cesty sdílet, místo aby to vždycky bylo na mně, abych byl pryč z domova. Nikdy neměl problém s létáním. Říká, že to tam vždycky bylo, ale zhoršilo se to, jak stárnul.” „Neboj se, Terry, Marek všechno udržel v bezpečných rukou, zatímco jsi byl pryč.” Anděl cítila, jak jeho emoce v přítomnosti vrcholí extrémním hněvem. „Co udělala, že způsobila bolest v přítomnosti. Vím, že plně nerozumím tomu, co se říká, proč je to teď problém?” Terry několik sekund nic neřekl. „Protože teď jasně vidím, co se opravdu říkalo. Neodkazuje na náš podnik, že je v bezpečných rukou, ale na mou rodinu. Teď to vidím, ten výraz obličeje, ten lstivý úsměv. Už plánovali mě nahradit Markem v mé rodině. Jen jsem si to tehdy neuvědomil.” Scéna pokračovala. „Teli, můžeme se milovat, je to tak dlouho a oba se potřebujeme znovu spojit.” „Jistě,..ano..já…nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsme…” „Je to tak dlouho, nechci, aby to bylo jen pár sekund rychlovky. Udělejme něco zvrhlého, co jsme nikdy předtím nedělali. Pojď sem a udělej mi to na prsa, prosím. Vždycky jsi to chtěl udělat.” Anděl a Terry sledovali, jak ejakuloval proudy spermatu na svou tehdejší manželku. Bez jediného slova vyskočila z postele a šla do koupelny, zamkla za sebou dveře. O několik minut později se vrátila, ale měla na sobě těžký noční úbor, než se vrátila do postele. „Přetoč to, Anděli!” Jak se to znovu přehrávalo, Terry vykřikl; „Zastav to tam! Můžeš to zvětšit, já…”
chtějí vidět, co drží.” Kamera přiblíží, aby viděli její ruku. „Zkurvená děvka! Tak to udělali!” Angel nemluvila, ale Terry věděl, co obsahuje zkumavka, kterou se lstivě vrátila do místnosti. Jeho sperma. Scéna pokračuje a jeho žena se otočí, už nemá zájem pokračovat ve styku, který slíbila svému manželovi. Scény se rychle přetočí a zpomalí, když se Terry vrací domů z práce jednoho večera. Čte si vzkaz, že večeři pro něj a jeho dceru je třeba ohřát, protože jeho žena šla ven s přáteli a syn je u prarodičů. Když jeho dcera přijde domů, naservíruje večeři a všimne si, že na stole je čerstvě otevřená láhev vína se dvěma sklenicemi. Oba, on i jeho dcera, pijí trochu vína k večeři, než se Terryho zrak začne rozmazávat a emoce se stávají náhodnými, jako by byl opilý. Zavře oči a poslední, co vidí, je jeho dcera, jak spí s hlavou na rukou u stolu. Další scény jsou pro Terryho nové, jeho mysl je nikdy nedokázala vědomě vybavit po události, kterou on a Angel právě sledují. Jeho emoce jsou nyní naplněny hrůzou a strachem z toho, co se má údajně stát. V projekci jsou postavy, dvě z nich, rozmazané, ale hlasy jsou jasné. Jeho žena a jeho takzvaný přítel, Marek Novák. Vedle něj leží tělo, už ví, že je to jeho dcera. Dvě rozmazané postavy pohnou jejím tělem, než Marek Novák vyleze mezi její nohy a začne ji šukat, jeho vlastní dceru, s jeho ženou, která ho povzbuzuje. Jeho dcera vydává nějaké zvuky, ale už ví, že je zdrogovaná a nemůže tomu zabránit. Terry pláče, když sleduje, jak je jeho vlastní dceři ukradena její panenství. Fokus přichází a odchází, ale zvuk je vždy zřetelný. Když Marek skončí, jeho žena mu řekne, aby byl opatrný při vytahování, aby si dával pozor na kondom, protože nemohou nechat žádné stopy. Jeho žena pak přijde jasně do záběru, jen pár centimetrů od Terryho tváře, držící plastovou injekční stříkačku plnou bílého tekutiny. „Víš co, kocourku, nevím, proč jsme na to nepřišli už před lety.” Sleduje, jak strčí injekční stříkačku do těla jeho dcery a vkládá jeho vlastní sperma hluboko do ní. Poté otřeli krev a sekrety jeho dcery kolem jeho penisu hadříkem. Jeho zrak se rozmazává, než si uvědomí, že je vzrušený a někdo ho masturbuje. Jeho žena ho povzbuzuje; „Vystříkej se, vystříkej se, víš, že to chceš”…opět rozmazané, když mluví o otírání gumové rukavice kolem tváře jeho dcery, sbírání jeho spermatu z jeho těla a vtírání do vlasů a kůže jeho dcery. Pak šustění, mluví o získání kondomu, rukavice a sklenice vína, aby je dali do tašky a skryli důkazy. Teď zvuk jeho ženy plačící, rozmazaný obraz s někým, kdo mluví. „Haló, rychle zavolejte Policii, prosím, pospěšte si!…Ano, Policie, přišla jsem domů a našla jsem svou dceru znásilněnou…muž, který to udělal, je stále tady…prosím, pospěšte si. Ano, prosím, potřebujeme také sanitku!” Zavěsila a jeho žena a Marek se začali smát. Když se Terry začíná probouzet, podívá se nahoru právě ve chvíli, kdy Marekova pěst udeří přímo do jeho tváře a způsobí mu bezvědomí. Další scény se rychle přehrávají, Policie, výslechy, právníci a bití v cele od Policie a dokonce i od některých dalších zločinců, kteří byli drženi v celách. Je tu soudní síň, Terry opakovaně prosí, že to neudělal, že to nebyl on, téměř nepřetržitě vzlyká.