Dysfunkční

Začínalo to být docela hektické a naprostý bordel tady kolem našeho domu poslední dobou; táta je stále bez práce, já mám pořád ty zasrané vši, a mám trochu větší potíže se jich tentokrát zbavit. A aby toho nebylo málo, babička byla pořád na všechny kolem sebe pěkná mrcha. Celý týden teď blokovala mámu, snažila se co nejvíc odepřít dědovi jeho Bohem dané právo občas si zašukat se svou vlastní dcerou. Nevím, co proti mámě má; není to, jako by sama nedělala to samé a nešukala s tátou, kdykoliv se jí zachce. Věci se rychle začínaly vymykat kontrole a nebylo těžké to vidět, pokud jste věděli, kam se podívat. Souhlasím, že jsme trochu dysfunkční rodina, ale kdo dneska není, že? Můj starší bratr Robert se má každým dnem dostat z vězení. Vím, že pokud se těch odporných malých škůdců mezi nohama brzy nezbavím, babička a máma dostanou všechnu jeho nahromaděnou šťávu a já zase zůstanu na suchu, stejně jako posledně, když se dostal z basy. Neočekávala jsem od něj hned nějakou akci, ne přes babičku a mámu, ale hej… pokud to chtěl, kdo jsem já, abych mu stála v cestě? Moc jsem si s tím starosti nedělala, protože jsem věděla, že pokud se zbavím těch otravujících malých potvor, zatímco máma a babička budou zaměstnané mým bratrem, zůstanou mi táta a děda na pár dní volní. Jsem si docela jistá, že je oba zvládnu pěkně ošukat přes celý víkend, pokud se mi podaří dostat tyhle pobíhající malé hajzlíky z mého ohanbí pod kontrolu. Už je to nějaká doba, co mě děda ošukal, takže je na čase. A o tátu se nemusím bát; ten byl vždycky připravený na mě skočit, táta by mě ošukal kdykoliv. Moje malá sestra Karla má za pár týdnů porodit další dítě; všichni tady, včetně ní, se stále snaží zjistit, čí dítě to vlastně je. Karla si myslí, že je to buď od našeho dalšího bratra Filipa, nebo jednoho z našich prvních bratranců, ale všichni tady dobře vědí, že to klidně může být jeden z těch chlápků, co táboří pod mostem kousek od nás. Odtud pocházejí její poslední tři děti, tak proč by tohle mělo být najednou jiné? Pokud to nové dítě nebude bílé, vsadím se, že se nic nezměnilo. Dokonce ani můj snoubenec, strýc Štěpán, mě nechce ošukat, dokud se nezbavím těch otravujících frigidních vší, co se mi usadily na kundičce. Nevím, kdo si myslí, že je, „Pan Dokonalý” nebo co, hádám. Ani mě nenechá se k němu přiblížit, abych ho mohla ošukat, proboha! Lakomý malý hajzl! Nevím, kam tenhle svět spěje, když sladká malá děvka jako já nemůže ani dostat šanci na šukání; pamatuji si dobu, kdy jsem mohla vyjít z předních dveří a být znásilněná dvakrát cestou na autobusovou zastávku. Tohle sousedství šlo poslední dobou do háje; už to není, co bývalo, to je jisté. Ani se tady už skoro nedá nechat zatknout, když potřebujete mizerné jídlo a studené místo na spaní; už nevím, fakt nevím! Ani starý muž, co vítá lidi v našem místním supermarketu, mě nechce na chvíli prstit během své přestávky na oběd; říká, že by mohl přijít o práci nebo něco, a že tu mizernou práci potřebuje. Hm, představte si to; jaký to musí být loser! Vím, že pokud brzy nedostanu nějakou pořádnou akci, budu muset jet přes celé město do útulku pro bezdomovce a přinutit nějakého starého špinavého bastarda, aby mě ošukal proti své vůli. Neodsuzujte to, dokud to nezkusíte. Minule to šlo docela dobře, takže hej!………. Konec.