Na jevišti dítě sála levé prso omdlévající ženy. S úžasem jsem sledovala ze zadní části klubu, procházející směrem k mé nejlepší kamarádce směsicí emocí, které jsem zřídka zažívala společně: šok a obavy, jistě, ale hluboko uvnitř mě, hlubší láska k Lence, než jsem kdy cítila. A ještě hlouběji…? Byla jsem vzrušená. Ukázalo se, že „dítě” v jejích rukou bylo falešné. Dekadentní, realistická rekvizita z Evropy. Samozřejmě, prsa mé kamarádky nebyla falešná. A Lenka, jejich nositelka, byla skutečně pravá. Jsem majitelkou klubu—s Jakubem, mým manželem—a Lenka byla naší novou pravidelnou. Tanečnice, tedy (nebo měla být)… pravidelná showgirl, ta, za mírným vystupováním. Sdílíme stejný den narození. „Lez” měří 170 cm, vyšší s podpatky. Když vystupuje, křídla jejích středně dlouhých blond vlasů, ostříhaných na bob, hrají jakousi patty-cake s liniemi jejího zúženého čelisti, pod vysokými, světlými tvářemi. Když jsme byly teenagerky, obdivovala jsem její ženské boky, a teď se zdálo, že její ramena dohnala jejich šířku. Je krásná jako pohyblivá socha. Lenka miluje muže a věřím, že milovala i jednu nebo dvě ženy. Jistě vím, že je milovnicí života mysli, fantazie a svým tichým způsobem i lidí. Ale někdy na ni musíte dávat pozor. Není to těžké. Kromě zřejmého, jsou tu její oči. Ne tak vás vtahují, jako spíše zvou ke koupání… Lenka nás dostala na mapu. Už jsme se cítily jako sestry, když jsem měla velké štěstí, že Lenka přestala bloudit po světě a vrátila se do města. Možná její typ smyslnosti, jsem si myslela, byl přesně to, co potřebovalo gentrifikující se Brno. Mohli jsme jí dát nový začátek po několika upřímných chybách… nasměrovat talent, který jsem si pamatovala z našich středoškolských hodin divadla a tance. Měla jsem tušit, že se rozšířila do erotického performativního umění. Lenka je schopná setkat se s publikem přesně tam, kde je potřeba—což je obvykle za dalším ohybem jejich mozku. Jsme vlastně na pokraji uznání „perv” davem v Praze. Ona a já jsme mluvily o možnostech rodinného života, ale brzy jsem věděla, že míří k méně konvenčnímu životu. Poslední den střední školy se Lenka podívala do mých očí v lese na cestě domů a začala se mnou dělat nejistou lásku, než druhý den utekla se svým přítelem; plakala jsem, ale mohla jsem se jen modlit za její ochranu a nechat ji jít, doufajíc v to nejlepší. Bylo to naše jediné takové chvíle. Tak sladké. Nicméně, teď když byla zpátky, našla jsem se nejen s manželem, ale i s naším sedmiměsíčním dítětem—obojí jsou získané chutě, mohu vás ujistit. Zmínila jsem svou starost o Lenku. Byla jsem vlastně tak zaneprázdněná, že jsme opravdu neměly čas si popovídat, jak jsem chtěla. Něco mi říkalo, že lituje, že se nevdala a neměla vlastní dítě. Mohlo se to stát. Když se blížily naše narozeniny, 20. března, navrhla jsem víkendový výlet spolu v tom, co zbylo z venkova. Byly jsme v zákulisí po představení. Lenka právě vystoupila jako ohnivá dívka a na konci aktu ovládala širokou černou vodní hadici. Skutečně jsme přes ni pustily několik proudů vody, když Lenka postříkala cihlové zdivo po stranách jeviště. Jakmile byl ventil uzavřen, nasadila smutný výraz a sestoupila na jeviště, držíc konec hadice směrem k řadě mužů vpředu, nechávajíc z ní žalostně kapat vodu. Její našpulené rty se změnily na naštvané a hodila poslední náhrdelník kapek na ně, nechala hadici spadnout na podlahu a odkráčela pryč. Co za královnu. Všichni to milovali. Pomáhala jsem jí rozepnout něco na zadní straně jejího kostýmu, když jsme mluvily. „Jasně, to zní dobře, Jitko,” řekla, už uvolněná po svém vystoupení. „Možná bychom to mohly zakončit oslavou narozenin v noci, kdy se vrátíme. U tebe doma. Když budeš řídit, mohla bych přespat?” Tento občasný dotek asertivity od Lenky na mě vždycky měl opojný účinek, ale jako mnoho věcí v průběhu let, zůstalo to neprozkoumané. „Přespávačka!” řekla jsem. „Skvělé.” „Jakub a Maruška tam mohou být.” Za ní jsem se krátce zasmála a usmála. Samozřejmě, že tam budou, byli mou rodinou a byly to mé narozeniny. Její oblečení bylo součástí autentického hasičského obleku z jejího soukromého skladu. Ale mělo to složitou sponu, nebo jsem ztratila koncentraci. Najednou mé prsty zabloudily a celý kabát jí spadl k nohám, nechávajíc ji nahou. „Ups, promiň,” zakňučela jsem. Jen mi poděkovala a šla k toaletnímu stolku! Bože můj, ale její zadek byl lákavý… a pak, stále ztuhlá, jsem dostala plný pohled díky zrcadlu. Moje potěšení, pomyslela jsem si. Řekla, „Těším se na náš výlet. Jen si pamatuj, že jsou to taky tvoje narozeniny.” +++++ Jarní sezóna přinesla brzy dobré počasí. Jakub byl miláček a pomohl dohlížet na provoz klubu během našeho „chybějícího víkendu.” Lenka a já jsme jely do Krkonoš, spaly jsme v pátek i sobotu v penzionu; dobře jsme jedly a obecně se vyhýbaly vanám ve tvaru srdce. Cestou zpět se věci staly ještě zajímavějšími, když chudinka odhalila, že musela podstoupit potrat v Paříži! Fakt, že mi to řekla přímo—francouzsky, neméně—zatímco jsem řídila (nutila mě rychle překládat), mě přiměl chtít ji chytit za ramena tak, jak jsem teď držela volant. A
otřást jí. Ale věděl jsem, že je zvláštní a lákavě taková. Nechtěl bych ji mít jinak. Chvíli jsme diskutovali o podrobnostech a pak položila měkkou ruku na mé pravé rameno. Okamžitě se mi ulevilo. „To je příjemné,” zašeptal jsem, stále sledujíc cestu. „Bohužel jsem zajatcem.” Dívala se na stranu mé olivové tváře. Pokračoval jsem v poněkud jiném duchu: „Všiml jsem si, jak jsi citlivá k našim divákům, což oceňuji. Přesto, um… myslím, ta věc s panenkou—” „Byli tak uctiví, viděla jsi to?” přerušila mě Lez neagresivně. „Dokonce i první řada… Myslím, že jsem je na začátku opravdu oklamala.” Její hlava trochu klesla a začínal teplý déšť. Bylo slyšet, jak bubnuje na střechu. Pohlédl jsem na Lez: počínající kouzelný úsměv… plná prsa… prsty sklouzávající z mého ramene. Myslel jsem, že jsem viděl pár mokrých kapek na jejím tričku, teklo ze střechy? Oči zpět na cestu. Ahh, život se zdál krátký; a doprava hučela, a mé srdce bušilo. Jeden z nás potřeboval péči. Nevím, který z nás. Přerušila mé snění, usmála se na mě a řekla: „Takže nám je dvacet osm.” Bylo dobré být doma. Teď pršelo jako z konve. Lez se zdržela se svým starým světle zeleným dufflem, ale dostali jsme se do domu, vypadali jsme, jako bychom se snažili vyhrát soutěž o nejmokřejší tričko. Honza přišel z kuchyně a měli jsme skupinové objetí. Všechny zpětně černé vlasy a zářivý úsměv, řekl nám něco o večeři a dortu a zmrzlině a poslal nás se smíchem do sprch. +++++ Měl jsem pocit, že celé město se tu neděli večer brzy ukládalo ke spánku, že spalo jako pověstné miminko. Místní sportovní tým selhal v play-off a my jsme skutečně potřebovali všechen ten déšť. Dvě ústa sála prsa ženy na gauči. Nikdo si nebyl jistý, kdo je dárce, kdo obdarovaný… na tom nezáleželo. Nikdo nemusel v pondělí brzy vstávat a Molly spala nahoře. Měla své mléko. Honza a já jsme měli Lezino. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Takto to probíhalo. Když byla večeře a dort hotové, usadili jsme se v obývacím pokoji, malá Molly klidně uprostřed. Honza v křesle a já na pohovce; oba jsme čelili Lez, která měla ráda pohovku. Po doušku pinot noir jsem vzal naši dceru po krátkých schodech nahoru a uložil ji do postýlky. Lez poznamenala, ne poprvé, jak dobře se dítě chová. Její rodiče zopakovali, že ji nikdy neviděli tak klidnou, jako když byla Lez v domě. Naše sexy kamarádka měla na sobě hedvábný top s nízkým výstřihem, krémové barvy, s ocásky vytaženými ven, což jí umožňovalo, aby na nás během večera vykukoval pupík. Zřídka nosila podprsenku a teď ji neměla. Měli jsme po ruce růžové šampaňské a Lez si z něj srkla. Pak se něco stalo. Dvacet minut do konverzace, Lezina ruka začala bezděčně směřovat k jejím prsům, jako by je podporovala nebo utěšovala. Možná ji bolelo na hrudi, pomyslel jsem si. Honza a já jsme nebyli swingers; ale vyměnili jsme si pár pohledů, když naše dívka pokračovala v tomto chování dalších patnáct minut. Každý z nás měl voyeurskou žílu, jinak bychom nezačali klub. Ale byl jsem připraven na něco jiného. Uklidni se, tiše jsem si připomněl, máš malou soukromou show přímo ve svém obývacím pokoji. Ten večer jsme hráli staré CD a když jsem šel pustit další, něco od Mazzy Star, dal jsem Lez poněkud nevhodný pohled, vzduch skrz mé kalhoty mírně chladil vlhkost v rozkroku. Sotva jsem si znovu sedl, když vstala a začala lehce protahovat, končíc houpáním do hudby. Naše oči plavaly s ní. Byla jemnou svůdnicí, a jako taková musela udělat další krok. Alespoň to jsem si říkal. „Jsem rád, že si užíváš své narozeniny, miláčku,” řekl jsem. Lez a Honza mluvili téměř jako jeden: „A ty taky?” Příjemně na místě, byl jsem, ale v proudu. Ano, já taky. Sklonil jsem oči s úsměvem dolů, vzal další doušek noir. Znovu sedící, Lez pokračovala: „Myslím, že jste ke mně oba byli tak dobří…” Mé tání srdce. Pak, podívala se na mě přímo, řekla: „A dokonce jsi si vzpomněl na růžové šampaňské, když jsme jako děti slavili v lese.” Můj Bože, nevzpomněl jsem si. Nevím, kdy, proč nebo kde jsme tu láhev vzali…! Ale mé nohy mě teď vedly k ní na gauč. Pozorujíc se, jak sedím a objímám ji po několikáté ten víkend, zamumlal jsem, možná příliš hlasitě, „Zdá se, že se nemohu nabažit tvého objímání v těchto dnech.” Její čerstvé, neparfémované tělo mělo mou kundičku jako ústřici. A teď, stahuji se zpět a jemně rozepínám její halenku? Mé nervy mi říkaly, abych pokračoval, buď přesný ve svých úmyslech… nenech se přistihnout, jak vypadáš hloupě. Ale když jsem slyšel Honzu za mnou tiše zamumlat „ano” k té scéně, veškerá neohrabanost vyletěla oknem a moment se naplnil mou nezdobenou touhou. Lez mi hladila vlasy, když jsem jí sundával košili a začal líbat její prsa tváří, hltat její bradavky rty. Byly jako krémové bobule. Pohřbil jsem svou tvář v podklenutí jejího levého prsu, sledoval jazykem blízké, zahřáté maso u žeber. Její hruď byla pro mě božím darem. Když jsem se díval zpět na její bílé vrcholky bradavek, všechno dávalo smysl. Mých 28 let uplynulo.
v mžiku jsem se stal dítětem, zatraceně hladovým dítětem, a ona mě nechala být, protože jsem byl její přítel a ona byla ráda, že může dávat. Co mi Lenka dala, bylo sladké a výživné… a naštěstí hojné. Teď to teklo jako perlová studánka z jejího pravého prsu, což vyžadovalo záchranu. Poslechl jsem a pak jsem se podíval na její krásnou tvář, doufaje, že můj vlastní výraz nevypadá příliš uvolněně. Viděl jsem její oči, lesní zelené, přísahám, jak se pohybují směrem k Jirkovi; její ruka se odchýlila od mých vlasů, aby zvedla svůj levý prs. Naplnila mě radost a odpověděl jsem na její nevyslovenou prosbu: „Chceš dvojčata?” S trochou rozpaků řekla: „Myslím, že potřebuji pomoc.” Můj manžel si dopřával cigaretu. „Ale nebudeš potřebovat ten dudlík,” řekla jsem mu zadýchaně, „a vypláchni si ústa douškem vína, ano?” Když to udělal, podívala jsem se zpět na Lenku, která si přinesla levý prs k ústům a pila z něj jako z kokosu. Mléko jí teklo po bradě. V dalším okamžiku jsme byli s Jirkou na břiše naší maminky, každý s jedním prsem. Nevím, jestli si dvojčata vyměňují, ale to jsme dělali my, opakovaně. Je to úžasný fakt o prsou, že můžete opustit tu nejkrásnější věc na světě—prs—aby jste šli k něčemu novému, a pak zjistíte, že to—druhý prs—je také ta nejkrásnější věc na světě. Klečeli jsme před touto bohyní jeviště. Políbili jsme se při přechodu a Lenka vítala naše rty všude, kde přistály. Každý z nás se také střídal v těžkých líbacích seancích s Lenkou, naše sliny a její horká formule se stávaly viskózní, hedvábnou směsí a občas nás přiměly sáhnout po růžovém šampaňském. Bylo teplo. Jirka si sundal košili a já udělala totéž, osvobozujíc svá vlastní prsa. Začala se zmenšovat, protože jsem věnovala méně času kojení Molly. Lenka využila příležitosti, aby se svlékla do kalhotek, lehla si na pohovku a uvolnila své tvarované nohy přes opěrku. Jirka začal masírovat její nohy, zatímco jsem jí rybími polibky líbala kolena. „Saj jí prsty na nohou, Jirko… jako to děláš mně [polibek]… skvělá tanečnice [polibek]… odměna.” Mluvení se stávalo obtížným. Viděla jsem, že moje prsa se stávají středem Lenčiných očí. Nic netrvá věčně: byl čas, aby „dobrý pár,” my sobecké sající děti, něco dal. Ale nejdřív mě musela udělat žárlivou. Když se Jirka přibližoval k polštářům a křivkám, aby si lízl trochu kapajícího mléka, Lenka ho přitáhla blíž, sklonila hlavu a začala mu sát bradavky. Protahovala je! Po téhle předehře jsem nepotřebovala žádné pobízení, ale nacpala jsem své grapefruitové prsy do Lenčiných úst a sledovala, jak se s nimi potýká. Sály jsme si navzájem naše nadmuté žlázy a třely je o sebe, rozdmýchávajíc oheň všude. Teď tohle bylo dohánění! V tlumeném světle lampy jsem se málem zmátla, které prsy se mačkaly—myslím, že se shodovaly! Jirka, šťastný muž, se blaženě ztratil v kopcích a údolích. Nakonec se kopce zatřásly: Lenčin orgasmus! A můj vlastní—stejně jako ten mého muže—také přišel v úžasném záplavovém záchvatu, přímo jako pocta Lenčiným prsům. Myslela jsem, že to byl pěkný způsob, jak dosáhnout vrcholu. +++++ Poté, když jsme všichni leželi hloupě natažení na podlaze, chtěla jsem si udělat legraci, že máme volné místo pro mokrou sestru. To jsme uslyšeli pláč… Podívali jsme se směrem ke schodišti. Podívali jsme se na Lenku. Lenka se podívala… Lenka vstala. Viděla jsem, jak jedna kapka mléka padá na podlahu, když pomalu stoupala po schodech. Náš narozeninový večer byl u konce, ale život stále volal.