Všichni postavy jsou 18+ —————————————————————————————————————————- Vysoko ve svém domečku na stromě se Lukáš bavil jedním z mnoha komiksů ve své sbírce a poslouchal hrdličky venku. Byl vyhnán ze sklepa svým dvojčetem, Tomášem, a velmi nevítaným hostem; Václavem Jandou, Tomášovým dlouholetým tyranem. Jejich učitel přírodních věd, pan Pospíšil, ve své veškeré moudrosti rozhodl, že tyto dlouholeté rivaly spojí pro projekt. Lukáš nikdy nepochopil, jak mohou být učitelé tak chytří a hloupí zároveň. Nebylo možné, aby si ten tupý muž nikdy nevšiml, jak Václav zachází s Tomášem. Vyhnání ze sklepa bylo pravděpodobně Tomášovým způsobem, jak udržet Lukáše v bezpečí. Václav byl známý svou rychlou povahou a ještě rychlejšími ranami, a možnost, že by Lukáš mohl být zraněn, byla vyšší, protože nedávno přiznal, že je transgender. I když byl Tomáš ochranitelský vůči svému dvojčeti, neměl šanci proti tyranovi vyhrát. Tak bylo rozhodnuto, že Lukáš bude co nejdál.
Václav byl impozantní postava, vysoký s štíhlým, svalnatým rámem. Dlouhé, špinavé černé vlasy rámovaly jeho tvář, přitahující pozornost k řadě piercingů od spodního rtu, roztažených uší a cvočku v jednom obočí. Samotný vzduch kolem něj páchl rebelským dospívajícím vzdorem, zvýrazněným prsteny zdobícími každý jeho prst a stříbrným řetězem kolem krku nesoucím obrácený kříž. Levné tetování zdobilo jeho ruce, zobrazující lebky a hady spolu s dalšími hrubými vzory. Oblékal se do roztrhaných džínů, které mu volně visely na nohou, těžkých bot, které duněly při každém kroku, a černého trička s logem kapely, které bylo těžké přečíst. Celý komplet doplňovala džínová vesta, tapisérie kapelových nášivek a hrozivě vypadajících hrotů.
Lukáš byl vždy fascinován Václavem. Zatímco jeho drsný vzhled upoutal jeho pozornost, byl zasažen intenzitou v jeho očích. Temné oči, které nesly směs vzdoru a pobavení, jako by si užíval nepohodlí, které způsoboval. Ty oči představovaly výzvu pro každého, kdo se na něj odvážil podívat. Když se na sebe krátce podívali, než Tomáš vyhnal Lukáše ven, pocítil, jak mu po těle přeběhl mráz; směs strachu a fascinace. Václav však jeho přítomnost ignoroval. Navzdory všemu, co o Václavovi věděl, byl přitahován jeho přítomností. Aura moci ho obklopovala a Lukáš se nebál přiznat, že ji považoval za přitažlivou. Připadalo mu to špatné vzhledem k okolnostem. Vina zápasila s jeho svědomím, připomínajíc mu, že Václav šikanoval Tomáše roky.
Lukáš byl také přitahován hlubokým rezonancí Václavova hlasu. Zvuk naplnil každou místnost, do které vstoupil, a vyžadoval být slyšen. Možná to byla přitažlivost zakázaného, vzrušení z něčeho tak opačného než Lukášova obvyklá dobrá povaha. Zatímco ostatní chlapci v jejich maturitním ročníku se snažili být tvrdí, žádný z nich neměl tu surovou intenzitu, kterou Václav tak snadno vlastnil.
Zadní dveře se hlasitě zavřely a Lukáš se podíval z okna, aby viděl Václava, jak přechází přes dvůr, ruce hluboko v kapsách. Václav šel přímo k domečku na stromě, něco vytahoval z kapsy, když se přibližoval. Lukáš se odvrátil a sledoval vchod do domečku, srdce mu bušilo v hrudi. Provazový žebřík zaskřípal, když Václav lezl nahoru. Lukáš se přitiskl ke stěně domečku, sledoval, jak se vrchol Václavovy hlavy objevil. Chlapec něco upustil na podlahu a vlezl do domečku, nevšiml si Lukáše, dokud nebyl přímo vedle něj.
„Sakra,” zamumlal Václav. Podíval se dolů na žebřík a pak pokrčil rameny, uvolnil se zbytek cesty do domečku. „Cokoli. Neříkej nic a nerozbiju ti obličej.”
Lukáš zíral na Václava, oči široké, a zavrtěl hlavou. Zmačkaný hnědý papírový sáček, ledabyle odhozený stranou, byl rychle vyzvednut a otevřen s nádechem nonšalance. Papír zašustil, když ho Václav otevřel, odhalujíc zabalený plastový sáček s marihuanou. I z místa, kde seděl, Lukáš cítil pronikavou, zemitou vůni. Připomínalo mu to vůni hlíny, která pokrývala kořeny stromu.
Úplně fascinovaný vším, co Václav dělal, sledoval, jak teenager vytáhl skleněnou dýmku ze své vesty a opatrně naplnil misku. Poté vytáhl zapalovač ze stejné kapsy, zapálil ho zkušeným cvaknutím palce a přiložil ho k misce. Lukášovy oči se rozšířily, když si Václav vzal dlouhý, měřený tah, držel kouř několik napínavých sekund, než ho vydechl. Dlouhé prameny kouře se kroutily a točily z jeho rtů a nosních dírek jako hadi, než se rozplynuly ve vzduchu.
Tento moment byl pro Lukáše naprosto tabu. Nikdy předtím neviděl někoho kouřit marihuanu. Vůně nebyla příjemná, ale stejně jako chlapec kouřící, měla zvláštní, přesto přitažlivou přitažlivost. Co ho však skutečně zaujalo, byla akce Václava kouřícího– způsob, jakým jeho rty obepínaly stonek, téměř jemný způsob, jakým držel dýmku, jak se jeho oči zavíraly, když vdechoval, a jemné rozevření rtů, když vydechoval.
Václav se opřel po dalším tahu. Jeho oči zůstaly zavřené, když držel kouř ještě několik sekund, než ho vypustil. Lukáš si myslel, že chlapec vypadal téměř královsky, v hrubém a barbarském smyslu. Jako někteří z postav v jeho komiksech, měl královskost a moc, která byla jak zastrašující, tak přitažlivá.
Václav otevřel oči a všiml si, že na něj Lukáš zírá. „Na co čumíš?”
Mrknutím Lukáš setřásl svůj denní sen a rychle řekl: „Nic.”
Václav si otřel ústa hřbetem ruky a jeho pohled se zúžil do úzkých štěrbin. Divoký pohled se zabodl do Lukáše, tiché hodnocení hluboko v jeho zakrvácených očích. „Ty jsi ten teplý brácha Tomáše.”
Lukáš se okamžitě narovnal.
a posměšně se ušklíbl. „Nejsem buzerant.” „Byla jsi holka, teď jsi kluk, že?” zeptal se Václav. „To mi zní jako buzerantské chování.” Zvedl trubku a znovu si potáhl. „Ať už, kámo. Dělej si, co chceš.” Lukáš na něj zíral. Byla to pochvala nebo urážka? „Chceš si dát?” Václav mu podal trubku. Lukáš, zaskočený, zkoumal čiré sklo, ve kterém se mísily červené, černé a bílé skvrny jako malé galaxie. V misce se rozhořely a zhasly malé červené uhlíky. Zavrtěl hlavou a zamumlal: „N… Ne. Díky.” Václav pokrčil rameny a znovu si přiložil trubku k ústům. Bylo na tom něco přitažlivého, jak si bral každý potah. Lukáš nedokázal říct, co ho na Václavovi tak přitahovalo, ale nemohl z něj spustit oči. V jednu chvíli přísahal, že viděl špičku Václavova jazyka jemně se dotknout okraje trubky, než jeho rty uzavřely kolem ní. To mu způsobilo mrazení po zádech. Bylo na tom něco skutečně erotického, jak Václav kouřil, co přimělo Lukáše přiblížit se, aby mohl pozorovat. „Jestli na mě nepřestaneš čumět,” pohrozil Václav. Jeho hlas zněl podivně a tlustě, ale hrozba byla jasná. „Promiň!” odpověděl rychle Lukáš, jeho tvář zrudla hanbou. Sklopil oči k podlaze, ale nedokázal je tam udržet. Obraz Václava kouřícího trubku se mu vryl do mozku. Musel se dál dívat. Když se však znovu podíval, Václav na něj přímo zíral. Lukáš nemohl jinak než odvrátit pohled, ale bylo už pozdě. „Pojď sem,” přikázal Václav. Když Lukáš zaváhal, mladík kývl směrem k hromadě komiksů a pak řekl: „Vezmi jeden z těch komiksů a pojď sem.” Lukáš se podíval na svůj odložený komiks, nejistý, co by měl udělat. Václavovy oči do něj pronikaly, zatímco čekal, až bude poslechnut. Zhluboka se nadechl, vzal komiks a šel k Václavovi. Podal mu srolovaný komiks, ale Václav mu chytil zápěstí a stáhl ho mezi své nohy. Lukáš ztuhl. Jeho záda se přitiskla k Václavově hrudi a paže se mu ovinula kolem pasu, aby ho udržela na místě. Na této blízkosti se vůně trávy mísila s tím, co předpokládal, že je Václavův přirozený pach. Cigaretový kouř, pot, tráva a pižmový deodorant se smísily do vůně, která byla jedinečně Václavova. Hluboký ruměnec mu zbarvil tváře, když se snažil odtáhnout. Václav ho nepustil a Lukáš nevěděl, co jiného dělat. Naklonil hlavu dozadu, aby se podíval na mladíka, ale Václav se neohlédl. Místo toho poklepal na komiks rukou, ve které držel trubku. „Čti.” Požadavek byl tak náhlý, že Lukáš znovu ztuhl. Podíval se dolů na komiks, jako by tam našel odpověď na podivné chování tyrana napsanou v prvním panelu. Václav se za ním posunul a opřel je oba o zeď. Ostrý okraj přezky pásku se mu zarýval do zad. Upravil se v chlapcově sevření, aby zmírnil bolest, ale neudělal žádný pohyb k útěku. Nevěděl, co jiného dělat, otočil na první stránku komiksu a začal číst. Byl to příběh, který četl tisíckrát, byl to jeden z jeho oblíbených. Odehrával se ve fantasy světě s barbary, zloději a temnou magií. Jeho rodiče byli nervózní z toho, že mu to dovolili číst, protože většina postav nosila jen bederní roušky nebo oblečení, které ukazovalo příliš mnoho kůže. „Kdo je ten chlap?” zeptal se Václav mezi tahy z trubky. Ukázal na postavu s vlčí tváří oblečenou v tmavých kožešinách, bojující s zlým čarodějem. „To je král barbarů, Korgo, Syn Plání,” odpověděl Lukáš. „Byl proklet čarodějnicí, aby měl hlavu vlka poté, co jeho otec zabil čarodějniciného syna. Takže Korgo je na misi najít ji a zrušit kletbu.” „Proč zabili jejího syna?” „Způsoboval hladomor, který nechal Pláňany hladovět, takže král musel něco udělat. Král Torgil, Korgův otec, ho vykuchal a jeho tělo pověsil jako strašáka, aby potěšil bohy Plání. Také nechal šamany vložit synovu duši do krystalu a poslal ji do Království Uravia, aby Strážci Času zabránili jeho úniku.” Václav se zakuckal oblakem kouře. „To je pěkně hnusný.” „Měl jsi vidět obrázek jeho těla!” řekl Lukáš nadšeně, že někoho kromě něj to zajímá. Odtáhl se od Václava a prohrabal se hromadou komiksů, dokud nenašel ten, který hledal. Tentokrát neváhal, když si sedl mezi Václavovy nohy a opřel se zpět. Prolistoval stránky, dokud nenarazil na obrázek zohaveného těla čaroděje Ratha přibitého na kříž jako strašáka. Krev a vnitřnosti kapaly z různých ran na jeho těle a jeho tvář byla zkřivená v agónii, zatímco jeho otevřená ústa křičela bolestí. Havrani trhali orgány vypadávající z jeho otevřeného břicha, zatímco barbarskí válečníci se dívali s uspokojením. „Sakra!” vykřikl Václav, když vytrhl komiks z Lukášových rukou a přiblížil ho k obličeji. „To je nejvíc hustá věc, co jsem kdy viděl! Máš rád takové věci?” Podíval se na Lukáše s pozvednutým obočím. Lukáš pokrčil rameny. „Jo. Je to můj oblíbený příběh. Nikdo v mé rodině ho nemá rád. Moji rodiče nemají rádi nahotu a násilí a Tomáš se zajímá jen o anime.” „No jasně, tvůj brácha nemá rád takové cool věci,” řekl Václav, když listoval stránkami komiksu. „Neznal by cool, ani kdyby ho praštilo do obličeje.” „Ty
Myslíš, že je to cool?” zeptal se nadšeně Lukáš, ignorujíc narážku na svého dvojče. Vojtěch přikývl a podal komiks zpět Lukášovi. Vzal si další šluka z dýmky, než si uvědomil, že tráva se proměnila v popel. „Do prdele…” zasténal a odložil dýmku stranou. „Jsem příliš líný na to, abych nabalil další. Čti dál.” Lukáš byl nadšený, že se vrátí ke komiksu, ale jeho nadšení rychle opadlo, když si vzpomněl, proč tu Vojtěch vlastně je. „Nemáš se vrátit k pomoci Tomášovi s projektem?” Vojtěch protočil oči. „Je mi jedno ten zasranej projekt. Tomáš to zvládne sám… Kdo to je?” Lukáš se podíval tam, kam Vojtěch ukazoval. Komiks, který odhodil, aby našel jiný, se otevřel na náhodné stránce a odhalil obrázek krásné ženy s dlouhými černými vlasy. Na představivost toho moc nezbývalo, protože žena byla oblečená v bikinách z tenkého růžového materiálu. Každý kousek sotva zakrýval její bujné poprsí nebo tvarované boky s malým trojúhelníkem látky zakrývajícím její intimní partie. „Oh,” řekl Lukáš, zvedl komiks a držel ho před sebou. „To je princezna Šárka z Amazonského impéria. Byla nájemnou vražedkyní pro svého otce, ale unavila se jeho tyranií, takže utekla do džungle, kde se stala bojovnicí pro bohyni džungle. To ji vedlo k…” Jeho vysvětlení zaniklo, když něco zatlačilo na jeho záda. Pevná boule se opřela o něj přesně tam, kde věděl, že je Vojtěchův rozkrok. Zdravotní výchova a rozsáhlé hledání na internetu ho varovaly před tímto druhem fyzické reakce u mužů, ale nepřipravily ho na to, že bude mít něčí erekci za sebou. Mezi nohama se mu začalo hromadit teplo, když zpracovával, co se děje. Srdce mu bušilo v hrudi a žaludek se mu svíral do uzlu. Část z něj chtěla utéct z této situace, ale jiná část chtěla vidět, co se stane dál. „Chceš se líbat?” zeptal se najednou Vojtěch. Lukášovi se málem zlomil krk, když se otočil, aby se podíval na Vojtěcha. Krvavé oči na něj zíraly se skleněnou směsí lhostejnosti a hladu. Světla zbavené zornice se rozšiřovaly, čím déle zíral na staršího chlapce, a Lukáš cítil, jak boule za ním tvrdne. Ruka se mu obtočila kolem pasu, prsty se lehce dotýkaly spodního okraje jeho trička a jemně hladily jeho břicho. „Nazval jsi mě buzerantem,” řekl Lukáš, snažíc se najít něco, co by řekl. Vojtěch přikývl. „Jo, to jsem udělal. Buzerant pozná buzeranta, víš?” „Jsi šikanátor mého bratra!” argumentoval Lukáš, rychle se snažíc vzpamatovat z podivného odhalení. I tak se ocitl, jak se otáčí, aby se posadil na Vojtěchův klín. Touha hořela v jeho žaludku a velmi chtěl přejíždět rukama po Vojtěchově hrudi. „Tvůj bratr je kretén a úchyl,” řekl Vojtěch hlasem, který zněl, jako by přicházel z hloubi jeho nitra. Přitáhl si Lukáše blíž, což zvýšilo jeho vzrušení, když se jeho rozkrok přitiskl k Vojtěchově erekci. „Dostane, co si zaslouží. Zeptej se některých holek ve škole a pochopíš. Ale já už o něm nechci mluvit.” Bylo více než jasné, co Vojtěch chtěl. Jeho boky se zvedly směrem k Lukášovu rozkroku, což ho přimělo zalapat po dechu. Ostrý záchvěv rozkoše jím projel, když se o sebe třeli. „Oh do prdele,” zasténal Vojtěch, jeho hlas byl plný vzrušení. Sklonil hlavu a hluboce políbil Lukáše, vkládajíc svůj jazyk do jeho lapajícího úst. Lukáš tiše zasténal, když jeho tělo začalo brnět. Nikdy předtím nebyl políben a cítil se, jako by se rozplýval v horku Vojtěchových úst. Chladný kov Vojtěchových piercingů na rtech se mísil s teplem jeho překvapivě měkkých úst. Jeho jazyk začal prozkoumávat vnitřek Vojtěchových úst, ochutnávajíc zbytky hořkého kouře z trávy, který tam přetrvával. Netrvalo dlouho a Lukáš se ocitl na zádech s Vojtěchem nad sebou. Vojtěchova tvrdost se o něj opírala, když se polibek zesílil. Sténali do sebe, když se jejich těla pohybovala v rytmu, který působil téměř prvotně. Lukášovy ruce se zamotaly do Vojtěchových dlouhých vlasů, přitahujíc chlapce blíž, když do něj houpal. Krev mu proudila žilami, když jím procházely neznámé pocity. Cítil se, jako by hořel a jediný způsob, jak uhasit plameny, bylo ztratit se ve Vojtěchovi. Jeho záda se prohnula, když cítil, jak starší chlapcovy hrubé ruce sklouzávají pod jeho tričko, posouvajíc jeho binder přes prsa. Mozolnaté dlaně a hrubé prsty prozkoumávaly jemné kopce, dráždíc citlivou pokožku a vysílajíc vlny horka skrz Lukášovo tělo. Sotva poznával zvuk svého hlasu, když lapal po dechu pro víc, zatímco Vojtěch kroužil svými palci po hedvábné kůži jeho bradavek. Lukáš byl bezmocný pod šikanátorem. Všechno, co mohl udělat, bylo držet se, zatímco Vojtěch prozkoumával jeho tělo, ochutnávajíc ho, jako by byl vyhladovělý. Cítil se, jako by byl pohlcován, i když se druhý chlapec odtáhl, aby políbil jeho hruď. Bez erekce, o kterou by se mohl třít, mohl Lukáš jen ležet a sledovat, jak Vojtěchovy rty obklopují jednu z jeho nadýchaných bradavek. Pohled připomínal způsob, jakým si bral stonku dýmky do úst. Ostré zuby se zakously do jemného masa, což vyvolalo sténání z hluboka v Lukášovi. Cítil, jak se jeho tělo třese, když Vojtěch kousal a sál, zanechávajíc za sebou obscénní stopu modřin. Lukáš cítil, jak se jeho tělo napíná pokaždé, když Vojtěch kousl do jeho prsa. Pocit byl jako nic, co kdy předtím zažil, a nikdy nechtěl, aby to skončilo. Vojtěch se najednou odtáhl od něj, nechávajíc Lukáše lapajícího po dechu. Bolest mu pulsovala přes hruď po druhém chlapcově pozornosti. Když se podíval nahoru, všiml si, že Vojtěch si sundal vestu a tričko a nyní pracoval na rozepnutí
jeho opasek. Loganovi projel vzrušení hlavou při vědomí, kam to směřuje. Kousl se do rtu, když se díval na štíhlé svaly a stezku tmavých chlupů, která mizela do kostkovaných zelených boxerek. Nepřekvapilo ho, že měl Václav propíchnutou bradavku, a jediné, na co mohl myslet, bylo obtočit zuby kolem piercingu a dát tyranovi stejnou léčbu, jakou dostal on sám. Václav měl prsty na zipu, když mu v kapse zavibroval telefon. Zírali na kapsu, jako by ji dostatečně tvrdým pohledem mohli přimět, aby osoba na druhém konci zavěsila. Václav se zastavil a vytáhl telefon s obavami v očích. Chvíli se díval na obrazovku, než to zvedl. „Jo? Ne, já– Poslouchej, tati, já jsem ještě– Ne. Jo. Jo… Dobře, chápu. Budu tam za 15 minut. Jo, vím. Čau.” Václav zavěsil a rychle si oblékl zpět své oblečení. „Musím jít. Zatracený starý chlap. Nemůže nic udělat, aniž by mě otravoval.” Sebral své oblečení, trávu a dýmku a zamířil k padacím dveřím do domku na stromě. Logan zůstal na podlaze, ohromený náhlým zvratem událostí. Jeho tělo se stále třáslo z adrenalinu a vzrušení, které jím právě prošlo. Chtěl Václava chytit a stáhnout zpátky dolů, ale věděl, že by to chlapec nepřijal dobře. Zvlášť teď, když se zdál být ještě naštvanější než když přišel. Než zmizel po žebříku dolů, Václav se podíval na Logana a řekl: „Ještě jsem s tebou neskončil. Zítra se vrátím. Pokračujeme tam, kde jsme skončili.” S těmito slovy zmizel po žebříku dolů a z dohledu. Logan chvíli zíral na padací dveře, než spadl na záda a zíral na strop. „Co se to sakra stalo?” zeptal se sám sebe. Opravdu se právě líbal s chlapem, který roky mlátil jeho bratra? Jak se to vůbec stalo? Pohlédl na svou hruď a prozkoumal stezku cucfleků a kousanců, které tam zůstaly. Ty rozhodně vypadaly skutečně. A taky se tak cítily, když přejel prsty po vyvýšené kůži. Václav mu málem sundal kalhoty, a Logan s tím byl v pohodě?! Byl tak pohlcený okamžikem, že by nechal toho hajzla dělat si s ním, co chce. Měl by cítit vinu, vědom si toho, že téměř zradil Tomáše tím nejhorším možným způsobem, ale místo toho mohl myslet jen na to, jak moc to chtěl udělat znovu. „Sakra,” zamumlal si pro sebe, když se zvedl a vydal se dolů po žebříku. Byl v pěkné kaši. Tomáš by byl naštvaný, kdyby se o tom dozvěděl. Sakra, to ho jenom víc vzrušovalo. Logan potřeboval sprchu nebo něco, aby si pročistil hlavu. Musel přemýšlet. Musel přijít na to, jak se z toho dostat. Ale nechtěl se z toho dostat. Chtěl zůstat tam, kde byl, a mít víc času s někým tak žhavým a nebezpečným, jako byl Václav. Co by mohlo být lepšího než mít takové cool tajemství? Nebo, pokud by to Václav bral vážněji, žhavého, nebezpečného tajného přítele!