Poznámka autora: Ulice Bourbon může nyní vypadat trochu jinak než když jsem naposledy navštívil New Orleans a prožil prvky tohoto příběhu jako student, ale dva gay bary, mezi kterými jsem strávil noc, tam očividně stále jsou. Téměř veškerá akce bude ve druhé kapitole.
Dakota cítil, jak se jeho vztah s Trentem stále více rozpadá s každou sekundou, kterou spolu strávili uvězněni v autě. „Sakra, teď se tam nemůžu dostat,” zamumlal Trent a zamračeně se podíval na tvář svého přítele. „Uvědomuješ si, že mi musíš dát více času na zařazení, že?” Snažili se zastavit na jídlo téměř pět hodin po začátku jejich cesty a teď to byla poslední bitva z půl tuctu, které už vedli. „Říkal jsem ti, že to byl výjezd 13 před pěti minutami!” oponoval Dakota a protočil oči. Trent vždycky chtěl, aby navigoval a dával pokyny jako GPS, když byli v autě, ale nikdy neposlouchal dobře. „Ani ses nepokusil začít zařazovat, dokud jsem neviděl rampu. A samozřejmě jsi neměl dost času, protože jsi trval na tom, že zůstaneš v levém pruhu, i když jsi věděl, že jsme blízko.” Trent sevřel volant pevněji. „Máš se dívat na mapu,” řekl odmítavě. Dakota si podrážděně povzdechl. „Mám se neustále dívat na mapu? Ne, ty máš začít věnovat pozornost značkám, když ti řeknu číslo výjezdu!” Díval se z okna svého kovového klece, obdivoval nádhernou modrou oblohu bez mráčku, která se táhla nad ním, zdravé, brilantní zelené odstíny stromů a trávy lemující dálnici. Všechno za oknem bylo dokonalé a živé ve srovnání s výrazným rozkladem, který bujel v autě. „Sjeďme na dalším výjezdu a můžeme se vrátit,” navrhl Trent, snažící se znít smířlivě. Jeho přítel si odfrkl, aniž by se obtěžoval podívat. „Nedávám ti žádné další pokyny. Použij svůj vlastní zasraný telefon, jestli chceš vědět, kam jet.” Teď byl malicherný, ale už toho měl dost. Věděl, že na něj Trent zase zírá. „Opravdu? Očividně oba potřebujeme jíst. Jsi mrcha, když máš hlad.” „Teď jsi ta zasraná mrcha ty,” zamumlal Dakota, stáhl okno úplně dolů a nechal vlhký venkovní vzduch vát do auta. „Co to sakra děláš?” stěžoval si Trent. „Venku je hrozný vedro a já mám zapnutou klimatizaci!” „Je mi to jedno.” Dakota se konečně podíval. Jeho přítel naštvaně zavrtěl hlavou, oči mu plály. „Co kdybychom se prostě otočili a jeli domů? Už mě nebaví být s tebou v tomhle autě.” Dakota vážně zvažoval nabídku, když se díval na svůj telefon a prohlížel mapovou aplikaci. „Teď jsme dvě hodiny daleko. Zpátky to bude trvat pět hodin.” Nechtěl strávit tolik času uvězněn v pekle, i když už nebyl ani trochu nadšený z návštěvy New Orleans. „Pojďme prostě pokračovat.” „Tak mi řekni, kam mám sakra jet!” vyštěkl Trent. Kluci spolu chodili poslední dva roky a přežili mnoho těžkých období, ale Dakota věděl, že teď už jsou určitě na vlásku. Už týdny byli uvězněni v malicherných hádkách, Dakota si konečně začal mentálně uvědomovat, že své problémy nikdy nevyřeší. Rozhodování o tom, co udělat k večeři nebo co sledovat v televizi, se nevyhnutelně změnilo v hořkou hádku, jejich zuřivé boje už ani nepřinášely usmiřovací sex. Sotva spolu vůbec spali. Sotva se líbali. Trent nikdy neměl chuť a nikdy nebyl v náladě, když se Dakota snažil, kromě možná jednoho času každé dva nebo tři týdny, kdy spolu nakonec strávili patnáct minut šukáním. Po dlouhém čekání to nikdy nebylo uspokojivé. Nedávno Trent odmítal pokusy svého přítele celý měsíc, dokonce odmítl Dakotu, když trpělivě čekal, až Trent přijde domů s vystrčeným zadkem v jockstrapu na jejich kuchyňské podlaze. Po tom zklamání se snaha zdála zbytečná. Dakota úplně vzdal snahu. Sucho ho dohánělo k šílenství, pouhý pohled na horkého chlapa stačil, aby se mu postavil. Díval se na náhodné muže všude: ve třídě, v autobuse, dokonce i když byl venku s Trentem, jedli v restauraci nebo nakupovali v obchodě. Dakota konzumoval více porna než kdykoli v životě, honil si alespoň třikrát denně, Trent zuřil pokaždé, když vtrhl do jejich ložnice a byl svědkem události. „Zase se díváš na porno?” zavrčel před týdnem, zkřížil ruce na hrudi a vypadal nespokojeně. „Pořád se díváš na porno. Nejsem pro tebe dost?” „Nikdy nechceš šukat!” vykřikl Dakota nevěřícně, šokován, že Trent vážně naznačuje, že by měl být spokojený s absolutním ničím. Očividně měla jeho prostá existence být dostatečná. „No, nikdy se neptáš!” Dakota se hystericky zasmál té drzé námitce, zíral ostře do očí svého přítele. „Ptal jsem se tě pořád, Trente. Doslova jsem to vzdal po měsíci neustálého odmítání. A ty nikdy nepřicházíš ke mně. Nikdy! Nesnaž se předstírat, že ano. Nemůžeš být na mě naštvaný, že mám chuť! Co jiného mám s tím dělat?” Místo aby čelil jejich problémům, Trent protočil oči a odešel. „Ať už,” zavolal zpátky a zabouchl dveře. To dělal vždycky. Zdálo se, že není schopen mluvit o jejich problémech. Vztahy neměly být takové. Dakota si to myslel nesčetněkrát za dva roky, co spolu chodili, první pochybnost se mu vkradla do mysli jen měsíc po jejich setkání. Trent byl jeho první přítel, Dakota neměl žádné jiné zkušenosti, na které by se mohl spolehnout. Vždy překonal…
jeho váhání a vytrval, doufaje, že se situace nakonec zlepší. Stále měl pocit, že miluje Trenta a upřímně mu na něm záleželo, ale nebyl šťastný. Sotva si pamatoval štěstí, stav mysli, který postupně vyprchal během prvních několika měsíců společného bydlení v bytě. Sdílení místa a trávení více času spolu, místo aby je to sblížilo, je nutilo se ještě více odcizit. Láska nestačila. Dakota plakal nespočetněkrát, když si představoval, jak by se mohl s Trentem rozejít, dokonce několikrát začal rozhovor, ale vždycky zaváhal, když se bál, že dělá chybu. Věděl, že je nešťastný, když zůstává s Trentem, ale bál se, že by byl ještě nešťastnější bez něj. Trent si byl jistě dobře vědom nesouladu. Naplánoval a pečlivě připravil výlet do Prahy, města, které ani jeden z nich nikdy nenavštívil, a výslovně řekl, že potřebují nový začátek. Dakota věděl, že jeho přítel je beznadějný romantik, člověk beznadějně přitahovaný myšlenkou, že útěk a objevování nového místa spolu by mohlo oživit jejich rozkolísaný vztah a znovu je zamilovat. Vztekavé hádky v autě, které se objevovaly během posledních pěti hodin, činily jeho optimistický sen jako hloupou a zcela marnou fantazii. S každou mílí, s každým kousavým výpadem na sebe, Dakota vážně přemýšlel, jestli vůbec přežijí cestu, ale možná to bylo pro nejlepší. Byl vyčerpaný z toho, že se spokojil s jejich neustálou dysfunkcí. V srdci věděl, že je připraven na konec vztahu. Kluci se seznámili na Tinderu, když bylo Dakotovi 19 a Trentovi 20, jejich profily otevřeně inzerovaly, že mají zájem o víc než jen o zpocený flirt. Byli opační ve většině věcí: Dakota měl 178 cm, blond vlasy a modré oči, hladkou tvář, jeho štíhlé tělo bylo tónované, ale téměř bez chlupů, jeho kůže byla bledá jako duch; Trent měl 185 cm, hnědé vlasy a hnědé oči, svalnatý a chlupatý, jeho pleť byla olivově středomořská. Dakota si určitě myslel, že je Trent roztomilý, když procházel jeho fotky, a evidentně měl Trent stejný názor. Trent pozval Dakotu na oběd na kampusu následující den, mladší kluk s radostí přijal. Byl příliš stydlivý na to, aby někoho sám pozval, většina jeho interakcí nikdy nepřekročila krátké a kostrbaté textování. Kluci si okamžitě sedli, když se setkali, a uvědomili si, že oba studují historii, a okamžitě začali porovnávat poznámky o profesorech, které oba měli. Trent, o rok starší než Dakota, protože byl ve třetím ročníku, rozdával rady, koho a co by měl mladší kluk při registraci na příští semestr vynechat. Objevili společnou vášeň pro literaturu, vedli hluboký rozhovor o knihách, které četli při stejném nepovinném předmětu jako prváci. Trent stále bydlel na koleji, přestože byl starší, neustále trpěl nedostatkem soukromí, ale Dakota sdílel prostorný byt mimo kampus s jedním spolubydlícím. „Chceš přijít na drink později?” navrhl. V té době ještě nebyl dost starý na to, aby si sám koupil alkohol, ale Dakotův spolubydlící mu sehnal láhev tequily. Okamžitě přemýšlel, jestli Trenta ještě někdy uvidí, když viděl váhání na jeho tváři. „Opravdu bych rád přišel,” řekl Trent, „ale už jsem si na dnešek něco naplánoval. Možná někdy jindy?” „Oh, jasně,” souhlasil Dakota. Tu větu už párkrát slyšel během dvou let pokusů o randění, každý muž, který ji vyslovil, buď už nikdy neodepsal, nebo ho rychle odbyl. Byl zklamaný, když odcházel z restaurace, potřásl si s Trentem rukou naposledy, rezignovaný na to, že s ním už nikdy nestráví ani chvíli, přestože se zdálo, že mezi nimi byla chemie. Po pár hodinách, kdy se cítil odmítnutý, Dakotovi zazvonil telefon. Tak jsem zrušil plány s kamarádem. Stále chceš, abych přišel dnes večer? Vyměnili si čísla, když si domlouvali rande předchozí večer. Jeho tvář se rozjasnila, když viděl zprávu. Jo, odpověděl. Jsem volný celý večer. O hodinu později Trent vstoupil do Dakotova bytu. „Wow,” zamumlal, zdálo se, že ho překvapilo množství prostoru. „To je opravdu pěkné místo!” „Díky,” odpověděl Dakota s úsměvem, když vedl kluka obývacím pokojem do kuchyně, ukázal mu, aby si sedl na jednu z barových židlí. „Chceš margaritu?” „Jo, jasně!” řekl nadšeně. Dakota vytáhl pár elegantních sklenic na margaritu z jedné ze skříněk a postavil je na pult před Trenta. „Ty máš dokonce i sklenice!” řekl Trent, jako by byl ohromený. Pokrčil rameny. „No, moje spolubydlící je má, ale nebude jí vadit, když je použijeme.” „Bydlíš s holkou? To je super. Jeden z mých spolubydlících je nesnesitelně homofobní.” Trent protočil své krásné hnědé oči. „Ty máš víc než jednoho spolubydlícího?” zeptal se Dakota překvapeně, když vytahoval tequilu a margarita mix z lednice. „Kolej je jako apartmán,” vysvětlil Trent, zatímco Dakota odhadoval dávky alkoholu. „V podstatě je to byt na kampusu se třemi oddělenými ložnicemi, jen nemáme kuchyň.” Dakota nalil margarita mix, naplnil sklenice až po okraj. „Oh, pěkné! Ušetří tě to od jízdy autobusem.” Otevřel zásuvku, vytáhl lžíci a začal míchat, kov hlasitě cinkal o sklo. Trent se usmál. „Jo, miluju, kde mám pokoj. Nikdy mi netrvá víc než deset minut dojít na hodinu. Rozhodně mi ale chybí mít kuchyň.” Prohlížel si obrovský prostor před sebou, jako by byl skutečně smutný. „Umíš vařit? Já tady vždycky všechno spálím,” řekl Dakota a posunul jednu z margarit k Trentovi. „Já ne.”
„Dělám si srandu, jednou jsem opravdu založil požár.“ Smál se srdečně. „Myslím, kdo to někdy neudělal? Vaření je ale snadné. Stačí, když tě to někdo naučí!“ Dakota se usmíval, cítil, že se Trent dobrovolně přihlásil, že ho to naučí, a zvedl svůj drink, když ho Trent následoval. „Na zdraví!“ Trent připil, jejich sklenice cinkly o sebe, když si oba kluci usrkli. „To je docela dobré,“ pochválil. Ta poznámka asi nic neznamenala, ale Dakota se stejně rozzářil, předpokládaje, že 21letý Trent ví o míchání drinků víc než on. „Doufám, protože rozhodně nevím, jak udělat něco jiného s tequilou.“ Oba se zasmáli a pili dál. „Opravdu mě mrzí, že jsem řekl, že nemůžu přijít dřív,“ omluvil se Trent. „Sliboval jsem své nejlepší kamarádce, že budeme spolu, a ona se vždycky strašně zlobí, když se ji snažím vykašlat. Ale nemohl jsem přestat myslet na to, jak jsi roztomilý, když jsem dnes seděl ve třídě. Rozhodl jsem se, že to stojí za to.“ Usmál se rozpačitě, než znovu zvedl sklenici k ústům. Dakota cítil, jak se červená, když ho Trent nazval roztomilým. „Ty jsi taky opravdu roztomilý,“ zašeptal nesměle. Na tváři toho kluka se rozlil teplý úsměv. „Nechceš si taky sednout?“ Dakota obešel pult a posadil se na stoličku vedle Trenta, zatímco pomalu pili své margarity a znovu začali mluvit o knihách. Hezcí sportovci byli vždycky pěkní na pohled, ale tohle bylo to, po čem vždycky toužil u kluka. „Víš, dnes jsem taky myslel na něco jiného,“ řekl Trent, když vypil svou sklenici a položil ji na pult. „Něco, co jsem měl udělat, když jsme opustili tu restauraci.“ Podíval se vážně do Dakotových modrých očí a pomalu se k němu naklonil, když se jejich rty poprvé setkaly. Polibek byl kouzelný, Dakotovo tělo pokryly husí kůže, když kluci téměř okamžitě začali vášnivě proplétat své jazyky. Jejich ruce byly všude, když se pár hladově líbal, Trent byl dost odvážný, aby uchopil bouli, která se objevila v Dakotových šortkách, zatímco se zoufale snažil vysát z něj život svými ústy. Když se nakonec bez dechu od sebe odtáhli, jejich tváře byly obě pokryté slinami, Dakota věděl, že potřebuje víc. „Hej, chceš vidět můj pokoj?“ Trentovy oči zářily, když slyšel pozvání, jeho ruka stále na Dakotově bouli, kterou pevně stiskl. „Jo, rád bych se podíval!“ Kluci se začali svlékat hned, jakmile se zavřely dveře Dakotova pokoje, vzrušeně se líbali a třeli svá těla o sebe celé dvě hodiny. Trent chtěl postupovat pomalu, nechtěl se ani pustit do orálního sexu, protože se právě potkali, ale Dakota to respektoval, spokojený jen s tím, že hladil Trentových sedm palců. Byl ohromen, že jejich penisy byly téměř identické, když se střídali mezi vzájemným honěním a masturbací. Nakonec se udělali vedle sebe, jejich ústa se stále líbala, jejich teplá těla se dotýkala od tváří až po nohy. Kluci se neobtěžovali s úklidem, strávili dalších třicet minut vášnivým líbáním. Tentokrát byl Trent nahoře na Dakotovi, jejich těla pokrytá semenem se třela o sebe, jejich ruce a penisy se často dotýkaly. Znovu se udělali současně, postříkali se navzájem, když se Trent zhroutil lapající po dechu na Dakotu, jejich teplé sperma se spojovalo. Dakota už byl přesvědčen, že chce s Trentem chodit. Nikdy nestrávil tolik času jen líbáním a honěním s klukem, ale ten zážitek byl tak intenzivně intimní, snadno lepší než některé příležitosti, kdy měl skutečný sex. Neustále fantazíroval o tom, jak úžasné by to bylo. Dva týdny poté překročili tuto hranici, Trent zvedl Dakotovy nohy do vzduchu po třiceti minutách líbání, jeho tvrdý penis přitisknutý mezi Dakotovy půlky. „Chci tě dneska šukat,“ zavrčel intenzivně, hladově se díval do Dakotových očí, když z jeho žaludu dychtivě vytékala preejakulát. „Šukej mě, Trente,“ prosil Dakota. O tomto okamžiku snil od té noci, kdy se poprvé setkali. Trent plivl několik štědrých porcí slin na svůj penis, třel špičku o Dakotův otvor a zasunul se dovnitř. Zpočátku měl problémy s prvními pár palci, ale Dakota byl tak vzrušený a zoufalý po šuku, že jeho vnitřnosti rychle a snadno povolily, Trent zasunul celý svůj úd. Nejprve šukal pomalu, jemně líbal Dakotu, když jeho tempo zrychlovalo, až mladšího kluka plenil jako zvíře, jeho ruce byly všude. Po solidní hodině šukání Dakoty ve všech možných pozicích, Trentovo tělo celé pokryté potem, byli zpět v misionářské poloze, jeho ruce na Dakotových bocích, když konečně začal hlasitě křičet. Jeho penis byl zasunutý až po kořen, když vyvrcholil, Trentova tvář se divoce kroutila, když stříkal zdánlivě nekonečné dávky semene hluboko do Dakotova zadku. Znovu se líbali, Trentův pot hojně kapající na Dakotovo tělo, když se jejich oči vpíjely do sebe, rozhodli se, že jsou oficiálně přítel a přítel. Ten první čas byl všechno, co si Dakota představoval, že bude, ale ukázal se jako jeden z nejlepších časů také. Trent byl ten extrovertní z páru, kluk s hromadou přátel, který vždycky vyzařoval sebevědomí a mohl snadno mít plány na každý večer v týdnu. Jak se kluci sbližovali a Dakota trávil více času se svým novým přítelem, uvědomil si, že to všechno byla jen fasáda. Trent byl hluboce nejistý, intenzivně žárlivý, kdykoli věřil, že není v něčem nejlepší. Seznam se prodlužoval: Dakota měl lepší známky, údajně ideálnější tělo, zřejmě o něco větší penis, i když Trent byl vyšší. Přečetl více knih a vždy psal lepší eseje; jeho SAT skóre bylo vyšší a univerzita mu dala větší stipendium. Všechno v jejich životech se najednou stalo soutěží, i když Dakota o to vůbec nestál.
údajně být nahoře. Vždycky říkal Radkovi, že na tom nezáleží. Když kluci šli někam spolu, Radek byl nevyhnutelně přesvědčen, že se na jeho přítele dívá víc lidí, a nikdy neváhal si na to stěžovat. Přestali chodit do gay baru, protože na Jakuba se dvořilo příliš mnoho lidí místo Radka. Přestali chodit na večírky tak často, protože se Radek obával, že jeho přátelé mají raději Jakuba než jeho. Muž byl neustále ohrožen, žádné množství ujištění nebylo dostatečné, aby ho přesvědčilo, že je dost dobrý. Na začátku spolu často spali, i když sex málokdy odpovídal jejich prvnímu zážitku, ale jak se Radkovy nedostatky hromadily, intimita také ustupovala, až se pár dostal do bodu, kdy to úplně přestalo. Sedící v autě a přemýšlející o všem, Jakub se cítil jako idiot, že zůstal tak dlouho. Čeho se sakra bál vzdát? Roztomilý kluk, který říkal sladká slova, který Jakuba vášnivě líbal a vždy se ho láskyplně dotýkal, který ho nadšeně šukal, byl klamný povrch. Skutečný Radek byl ten zatrpklý, kontrolující, žárlivý muž sedící právě teď na sedadle řidiče. Nebyl to člověk, do kterého se Jakub zamiloval. Ten okouzlující kluk byl duch. Když se podíval na Radka, jeho oči upřené na cestu před nimi, Jakub si konečně přiznal, že jejich vztah je odsouzen k zániku. Znovu se podíval z okna, které bylo už dávno zavřené na naléhavé Radkovy požadavky, do svobody rozprostírající se hojně za klecí. Tam patřil, venku, putující v blažené svobodě daleko od Radka, ne uvězněný zde, truchlící a vystrašený odejít od dlouho mrtvé skořápky.
***
Kluci se první ráno v New Orleans vydali pěšky ze svého hotelu na Náměstí Jacksona, jedli beignety v kavárně, než se vydali parkem k nádherné katedrále čelící náměstí. Radek fotil katedrálu pro nějaký nejasný umělecký projekt, o kterém mumlal, že si ho představuje, když se najednou otevřely přední dveře, nevěsta a ženich vyšli ven s ozdobnými černobílými péřovými deštníky v rukou, pumpovali je nahoru a dolů, zatímco za nimi pochodovala celá jazzová kapela a hlasitě hrála. Desítky dobře oblečených lidí proudily z kostela, mávajíce bílými látkami ve vzduchu unisono. „Wow!” řekl Radek, jako by narazil na zlato. „To je úžasné!” Nadšeně nahrával celý průvod, přejížděl telefonem sem a tam, jak z kostela vycházelo stále více lidí, a zvuky kapely za šťastným párem postupně slábly. „Už teď miluju tohle město!” Podíval se na Jakuba, když si ukládal telefon. „Kdybychom se někdy vzali, přesně takhle bychom to měli udělat.”