Ve své psací jeskyni hraji uklidňující hudbu pro svého psa. Zvláštně si myslím, že hudba, kterou jsem poslouchal, když jsem pracoval na této kapitole, se hodí k té scéně. To se někdy stává s mým Kronikou Ledové Éry, ale ne často. Nooo, tady je další kapitola. Musím vás varovat, že to má určitou neochotu. Nejsem fanouškem využívání někoho, když je opilý nebo zfetovaný, ale Octnavin to zřejmě nepovažuje za špatné. Asi mají mimozemšťané jiné názory. Čtěte na vlastní nebezpečí… Na zdraví, ~M. Od C.M. Moore *** *Kapitola 5* Jeden polibek nemůže ublížit. „Jsem taaak zfetovaný.” Slurred, když se snažil rozeznat interiér limuzíny. Na chvíli si nebyl jistý, jestli neomdlel. Usmál se. Všechno se cítilo tak měkké a šťastné. Mohou se věci cítit šťastně? Přejel rukou po koženém sedadle. Ano. Šťastné. Věci byly skvělé. Život byl super. „Toto slovo kurva je velmi matoucí.” Octnavin seděl na zadním sedadle a jeho oči přejížděly po Slanovi. Ten chlap byl zatraceně sexy. „Významy neodpovídají.” Jeho růžové rty se změnily v roztomilý úšklebek. „Používáš to slovo jako interpunkci.” „Kurva je skvělé slovo. Hodí se ke všemu.” Slan si sundal koženou bundu a přejel rukou po tričku. Obkreslil název kapely 'Forever Tuesday’, který byl hlavním designem na jeho hrudi. „Víš, že jsem čekal v řadě hodiny, abych získal toto tričko a setkal se s kapelou. Jejich bubeník je úžasný. Nikdy jsem je ale neviděl, ale dostal jsem tričko. Poslední.” To se zdálo jako věčnost. Jeho prsty se dotkly bradavek. Ten dotek byl tak dobrý. Všechno bylo skvělé a Octnavin byl zatraceně sexy. Vzal si extázi nebo byl zfetovaný jinou drogou? Matně si vzpomínal na třpytivý drahokam. To bylo mimo tento svět. „Jen se uvolni. To přejde.” „Jsem zfetovaný?” Slan se podíval z okna, ale nemohl říct, jestli se pohybují. Sklo bylo tmavé. „Jsi na zemi.” Slan se zasmál. „Kámen tě opije?” Slan si prohrábl vlasy a přejel přes vousy na tváři. Znovu pohladil tričko. Jeho bradavky se vztyčily a on se zachvěl. Nikdy nebyly citlivé, ale teď bylo celé jeho tělo živé a bdělé. Jeho penis se tlačil na zip ve shodě. „Je to jiné pro každý druh. Drahokam mi nic nedělá.” „Druh?” Slan se snažil vést vážný rozhovor, ať už byl opilý nebo zfetovaný nebo cokoliv. Jeho džíny byly příliš těsné. S povzdechem uvolnil knoflík a zip. „Co jsi?” „Jsem Dagerstanteen. Vládce a válečník. Můžeš mi říkat král nebo královna. Přišel jsem na Zemi hledat někoho jako jsi ty.” Ta věta měla Slana přimět k útěku. Jeho nohy začaly svědit, ale ne k útěku. Rozvázal si boty, sundal je a sundal si ponožky. Přejížděl prsty tam a zpět po koženém sedadle. Opřel se a zíral do zrcadla s malými světly na střeše limuzíny. Blikaly a třpytily se. „Někdo jako já, co?” Slan se zasmál. „Nejsem nic zvláštního. Zkus to znovu.” „Chci tě šukat.” Octnavinův hlas byl klidný, jako by mohli mluvit o počasí. „Používám to slovo správně.” To mělo být také děsivé. Slan zívl a pak se převalil na podlahu. Koberec limuzíny byl hrubý a jemu se líbila ta textura. Třel si záda a usmál se. Měl by se svléknout. „Mimozemský sex?” Zasmál se. Byl teď tak zfetovaný. To musel být trip. „Jsi obří brouk?” To byla střízlivá myšlenka, ale na poslední chvíli se všechno zdálo směšné. Znovu se zasmál. „Zůstanu v této podobě. Lidé nepřijímají věci, které jsou jiné. Nemůžete ani přijmout různé pigmentace lidské kůže. Zůstanu takto a tím pádem se nebudeš bát.” „Nebojím se žádného z tohoto slabého svinstva.” Slan se převalil na koberec a položil si tvář na podlahu. „Už jsem měl halucinace.” „Vyhovím tomuto požadavku, protože se v tomto… obleku necítím pohodlně.” Dveře limuzíny se otevřely a Octnavin vystoupil. Asi se nepohybovali. Slan si přejel rukou po tváři. Jaký požadavek? Co dělal? Byl s mimozemšťanem? Nebo zemřel starý drogový dealer jeho rodičů? Nebo byl Elijah v kufru? Jeho mozek byl mlhavý. Milion otázek se mu honilo hlavou. Podíval se na bar v limuzíně. Možná by si měl dát vodu. Našel karafu a naplnil sklenici. Napil se a pak se rozkašlal. Nebyla to voda. Vodka. Zíral na sklenici a usrkl. Byl příliš zfetovaný na to, aby pil. Odložil sklenici, když se otevřely dveře. Dovnitř vstoupilo stvoření. Slan se posadil rovně. Sakra jo. Byl příliš zfetovaný. „Svatá kurva.” Muž-stvoření, které vstoupilo do auta, bylo vysoké, svalnaté a modré, jak vlasy, tak kůže. Místo rukou měl mimozemšťan tři chapadla na obou stranách těla. Jeho vlasy, husté a dlouhé, sahaly až k pasu. Vlasy nebyly ani vlasy, ale modré trubičky, které se třpytily ve světle. Zelené smaragdové oči se zabodly do Slana. „Jsem Dagerstanteen.” „Je to skutečné?” „Jsem skutečný.” Slan musel vzít LSD, ale nevěděl proč. Byl dlouho čistý od drog. Také neměl peníze na takový trip. Nadechl se a zavřel oči. Ten pocit, že všechno je skvělé a úžasné, ho znovu zaplavil. Otevřel oči a zíral na mimozemšťana. Nebyl vyděšený, spíš zvědavý a trochu unavený. Zívl a postavil se na kolena. „Chystáš se mě sníst? Nebo mě rozebrat, aby ses podíval na mé vnitřnosti?” Slan si myslel, že by měl utéct. Mimozemšťané to dělají.
anální sondy, že? Jeho mozek se smál při představě odchodu. Vlna uvolnění ho zaplavila. Očekával reakci boje nebo útěku, ale cítil se spíše, jako by chtěl válet se po koberci. Mohl by si zdřímnout. „Chci, abys ze mě pil,” řekl Octnavin zdvořile. „Octnavin?” Sloan si promnul oči. Hlas byl správný. „Byl jsi tlustý muž? JP tě nazval vládcem, že?” „Tlustý muž byl prostornější. Jako větší svetr, takže jsem si ho vybral jako schránku. Ten druhý muž byl velmi těsný a svědil. To jsem vybral pro tebe.” Modrý mimozemšťan se opřel na lavici a ačkoliv mluvil, jeho rty se nepohybovaly. Jeho ústa vypadala jako přilepená. „Ano. Jsem vládcem svého druhu. Vždy vůdcem bez ohledu na svůj vnější vzhled. Nejsem muž ani žena. Prostě jsem. Kočka mě nazývá králem.” Jeho dokonalé růžové rty se zvedly do úsměvu. „Jsi bystrý na to, že jsi člověk. Líbí se mi tvoje modré vlasy.” Najednou se Octnavin zdál jako nejméně hrozivá věc na světě. Mimozemšťan vypadal zvláštně, ale jeho zelené oči byly stejně krásné a klidné, jak si Sloan pamatoval. Jeho rty byly mírně zkřivené do úsměvu. Černé řasy mrkaly jako u ženy s tunou řasenky. „Proč jsi mi pomohl v té uličce? Protože chceš, abych tě vykouřil?” Sloan se plazil po koberci a položil ruce na Octnavinova kolena. Byla velká šance, že to byl stále ten muž, kterého potkal v baru. Celá ta věc s mimozemšťanem byla jen iluze a z nějakého důvodu se Sloanovi nezdálo, že by mu to vadilo. „To je trochu nad rámec pro orální sex.” „Co tady na Zemi máš, co může obstát proti čemukoliv? Něco silného a neotřesitelného?” „Jako hora?” Kůže na Octnavinových kolenou byla teplá a hladká. Lesk nebyl vlhkost, ale součást jeho těla, jako trvalý třpyt. Sloan roztáhl Octnavinova kolena a zíral na jeho trup. Hladké prsní svaly, six-pack břišní svaly, žádný pupík a žádný penis. Zkoumal šest chapadel a Octnavin se nepohnul. „Ano, člověče. Pomohl jsem ti, protože jsem jako hora a ty jsi jako kamínek.” „Sakra. Nejsem kamínek.” Sloan se zasmál. „Jsi takový hajzl.” „Pojď blíž.” Octnavinovy rty se nepohybovaly, když naklonil hlavu. „Můžeš se mě dotknout, malý kamínku.” Když mimozemšťan naklonil hlavu na stranu, jeho drobné trubičkové vlasy se dotkly Sloanových rukou. Pomalu se Sloan dotkl kůže na Octnavinových chapadlech. Sledoval měkké trubičky jeho modrých vlasů. „Bojíš se mě?” „Ne.” Sloan přejel rukama po Octnavinově trupu až k jeho krku. Obkroužil jeho ucho a pak se vrátil zpět dolů. Z hrudi mimozemšťana se ozvalo vrnění, jako u kočky. „Jsi fakt divný.” Sledoval jeho silné svaly a rozhodl se, že tohle je nejdivnější drogový trip, jaký kdy zažil. Nikdo mu nikdy neřekl kamínek. Pravděpodobně to byl ten pohledný chlap z baru, který neuměl dobře anglicky. To jediné dávalo smysl. Jednou si Sloan dal špatnou směs drog a myslel si, že bojoval s mývalem, který ho chtěl zabít. Ráno zjistil, že ten mýval byla černá mikina s kapucí. Jedno střední chapadlo se obtočilo kolem Sloanova pasu. S lehkostí ho mimozemšťan přitáhl do Octnavinova klína. Sloan obkročmo seděl na Octnavinových tvrdých stehnech. Ten chlap byl vypracovaný. Tam, kde se Sloanova kůže setkala s kůží mimozemšťana, bylo cítit elektrický proud. Octnavin ho hladil po zádech a zajížděl pod Sloanovo tričko. „Polib mě.” Octnavin vrněl hlasitěji. Řekl ta slova, ale jeho rty se nepohybovaly. To bylo vrcholně divné. „Chceš se líbat?” Sloan měl stále na sobě kalhoty a tričko. Prostě se jen políbí. To by nemělo ublížit. Zastavil by tu šílenost, kdyby se to vymklo kontrole. Navíc, ten obraz nebyl skutečný. Jeho mozek byl teď tak uvolněný, že nemohl přijít na jediný dobrý důvod, proč nepolíbit Octnavina. Tak co? Prostě si myslel, že Octnavin je mimozemšťan. Byly to jen drogy, které si nepamatoval, že by si vzal. Sloan naklonil hlavu a jeho rty se setkaly s Octnavinovými. Než mohl prohloubit lehký polibek, všechna chapadla se kolem něj obtočila a on byl přitlačen na podlahu limuzíny. Když překvapeně zalapal po dechu, Octnavinův jazyk vklouzl za jeho zuby. Kdo sakra měl tak velký jazyk? Maso vyplnilo celá jeho ústa. Sál, Sloan zavřel oči a zakryl zuby rty. Bylo to jako sát velký mokrý penis bez žaludu. Strčil jazyk do dírky na špičce. Octnavin vydal zvuk jako malý výkřik. Jakmile začal prozkoumávat, jeho ústa se začala plnit tekutinou. Octnavinovo vrnění přešlo do hlubokého hromového zvuku, který se šířil jeho tělem. Mimozemšťan se třásl jako list ve větru. Sloan polkl. Snažil se určit chuť. To nebylo sperma a nebyly to sliny. Maliny? Jo. To bylo ono. Sloan olízl a snažil se určit tekutinu. Maliny a chladná osvěžující voda. Pil a pil. Potřeboval tu vodu. Chuť byla jako život a světlo. Mohl by jí vypít galon. Octnavin odtáhl ústa, zatímco Sloanův penis ještě více ztvrdl. Touha mu proudila mozkem a přilnula k němu jako mokré tričko. Potřeba v něm pumpovala jako pomalu tekoucí láva. „Co to bylo za chuť?” „Já.” Octnavinův úsměv byl sexy spokojený úsměv. „Chápu, proč se Keltrix stal závislým na své kočce.” Bylo to oficiální. Sloan byl zfetovaný jako drak. „Dělá to se svou kočkou?” Octnavin se zasmál hlubokým chraplavým zvukem. Odtáhl se od Sloana a pak ho přitáhl zpět do klína. Sloan opět obkročmo seděl na mimozemšťanových stehnech a houpal se proti Octnavinovi.
Svalnaté tělo. Jeho penis byl připraven explodovat. Potřeba ho ovládala jako vzteklá opice na jeho zádech. Víc než to. Potřeba byla příliš slabý popis. Bylo to otázkou života a smrti. Tomáš zachytil myšlenku v hlavě. Nápad byl šeptem informací o těle Octnavina. Uchopil spodní pravé chapadlo. To bylo to, které mimozemšťan používal k vnímání okolí. „Cítíš to.” Tomáš si stáhl džíny a spodní prádlo dostatečně dolů, aby jeho penis vyskočil ven. Zasténal, když látka přestala třít jeho citlivý žalud. Jeho penis se naklonil dopředu a ukázal na bradu mimozemšťana. Octnavin nebojoval proti Tomášovu sevření jeho chapadla. Přívěsek se v Tomášově ruce zachvěl. Mimozemšťan zíral tmavě lemovanými zelenými očima, zatímco Tomáš vedl chapadlo k jeho erekci. Sakra, musel se udělat hned teď. „Chceš se znovu líbat?” Tomáš chtěl znovu ochutnat vodu. Olízl si rty. „Pokud to chceš udělat znovu, tak mě vyhoň.” „Líbí se ti moje chuť?” Octnavin obtočil své chapadlo kolem Tomášova penisu a stiskl. Sakra, to bylo dobré. „Ano,” zasténal Tomáš, když Octnavin začal třít jeho penis nahoru a dolů. Jeho modrá tvář a zelené oči zaplnily celý Tomášův výhled. Mimozemšťanovy oči se rozšířily a jeho řasy se zachvěly. Vlasy, jako malé modré hadice, padaly na Tomášovy ruce, když uchopil Octnavinova ramena a pohladil je až k mimozemšťanovým uším. Tomáš začal třít proti sevření na svém oteklém penisu. Jazykem obkreslil mimozemšťanovu čelist a rovný nos. Tomáš si olízl rty. Octnavin sledoval pohyb. „Jsi vynikající.” Než Tomáš mohl zpracovat, co to sakra dělá, jeho ústa byla znovu naplněna horkým pevným masem. Octnavin ho políbil a pumpoval svůj jazyk dovnitř a ven z Tomášových úst. Znovu sál a lízal. Tak lahodné. Tomáš pracoval s jazykem, jako by měl v ústech penis. Octnavinovo předení se změnilo v píseň. Nikdy se s nikým takhle nelíbal. Hlazení na jeho penisu se stalo pevnějším a zrychlilo, klouzalo a dráždilo. Když se Tomášova ústa naplnila podruhé, užíval si chuť a obkreslil jazykem tvrdý sloup. Octnavinův jazyk byl skvělý. Představoval si, jak by ho jeho jazyk lízal. Ta představa poslala více krve do jeho penisu. Zatlačil boky proti Octnavinovu rozkroku. ~Mohu to udělat.~ Tomáš slyšel slova jasně ve své hlavě. „Znovu?” zašeptal Octnavin do jeho ucha. Jeho rty se nepohnuly, ale jeho oči byly široké a prosebné. „Budu tě líbat, dokud mě budeš honit.” Tomáš houpal boky směrem k Octnavinovi. „Rychleji.” Mimozemšťan udělal, co mu bylo řečeno. Znovu Octnavin klouzal po jeho penisu, zatímco Tomášova ústa byla naplněna mokrým tlustým jazykem. Nezkrotná potřeba, vrchol se budoval a rostl. Bouře se kolem nich uzavírala. Tomáš se chystal tak tvrdě udělat. Právě když si Tomáš myslel, že už to nemůže vydržet, jeho ústa byla naplněna malinami a životem. Bez myšlenky sál a pil a lízal. Předení, Octnavin ho pevněji sevřel a Tomáš se s vrčením udělal. Jeho penis pulzoval spokojeností, zatímco sál malinovou šťávu. Octnavin stále klouzal po citlivém vrcholu jeho měknoucího penisu. Tomáš odtáhl ústa od mimozemšťanova jazyka, když se zachvěl. Jeho mozek byl mlhavý opar. ~Možná jsem podcenil kamínek…~ Tam to bylo znovu. Slova v jeho hlavě. To bylo tak zvrácené. „Myslím, že musím spát.” Měl by vyspat drogy. Jeho mozek byl kaše. Myslel si, že slyšel Octnavinův hlas ve své hlavě. „Musím se vyspat.” Tomáš zavřel oči. Všechno to vyřeší ráno. Položil hlavu na Octnavinovu hruď. Svaly byly teplé pod jeho vousatou čelistí. „Ještě jednou?” přišel lákavý šepot. Teplá kůže klouzala po Tomášových zádech a pohybovala se nahoru po jeho košili. Dotek na jeho bradavky způsobil, že Tomáš otevřel oči. „Ještě jednou.”